D'n'b neboli jungle (legendě stylu, britskému DJ Fabiovi, připomínaly chaotické rytmy ozvuky městské džungle), se vyvinul na počátku deváté dekády z černého hip hopu a jeho poznávacím znamením je dominantní zvuk bicích a basy.
Zatímco hiphopové rytmy tepou maximální rychlostí 120 úderů za minutu a například house je jen o maličko svižnější, v klasickém d'n'b udeří průměrně stopětasedmdesátkrát.
"K lepšímu pochopení stačí malý pokus," přibližuje Pierre Beneš, duše tanečního vydavatelství Intellygent.
"Nepouštějte hiphopovou gramofonovou desku na 33, ale na 45 otáček za minutu, ještě ji trošku zrychlete prsty a vytvoříte jednoduchý jungle." Jestliže se sesterské styly house a techno vyznačují takzvanými "rovnými beaty", těm jungleovým se pro zdánlivou nepravidelnost rytmu říká lámané.
"Je to hudba pro náročnější posluchače, proto do klubů chodí menší návštěvy než třeba na house party. Jenže jsou to lidi, kteří mají hlubší vztah k muzice," myslí si Pierre Beneš. Podle známé osobnosti české scény Frenzyho se ovšem moderní jungle stále výrazněji "zarovnává" a přibližuje technu.
V Praze se stylu jungle pravidelně věnují tři podniky. Hlavním stanem je malý smíchovský klub Punto Azul, kde se každý čtvrtek schází v domácké atmosféře ti největší nadšenci.
Jeho méně významnými obdobami jsou karlínský klub XT3 a před dvěma týdny otevřený experimentální prostor Spilka v bývalém holešovickém pivovaru. Jungleový pořad In Da Bush uvádí každý měsíc Roxy.
Do klubů se nechodí výhradně za tancem, málokdo umí dobře přizpůsobit své křepčící tělo lámaným beatům. P. R. Ananas ze skupiny Blow si v nedávném rozhovoru pro MF DNES stěžoval, že tamní hosté diskutují pouze o počítačích, a Pierre Beneš pověst maniaků nepopírá.
Na rozdíl od ostatních tanečních klubů se v těch jungleových téměř neexperimentuje s chemickými drogami. Kdekdo kouří marihuanu a hašiš, ale pervitin nebo kokain nikoho nezajímá. D'n'b je sice zatím v tanečním undergroundu, ale podle Pierra Beneše má v Čechách silnou základnu: "Na jaře jsme před vydáním houseové desky Compact Disco vybírali z dvaceti projektů, ale v plánech na jungleové dvojalbum BeatCase jsme se mohli seriózně rozmýšlet mezi šedesáti."
Do domácí špičky se stále řadí hudebníci, kteří scénu před pěti lety rozjížděli. Öggg, který roku 1997 natočil první čistě jungleovou desku v republice, se soustředí hlavně na práci s počítačem, zato skupina Ohm Square si dlouho vystačila se starým Atari.
"Právě proto se naučila využívat syntezátory, samplery i hudební nástroje, v čemž se blíží klasickým muzikantům," tvrdí jejich kolega Frenzy a připomíná další tři kvalitní pódiové kapely, které se nebojí tradičních hudebních nástrojů, Blow, Radium.nfo a Skyline.
"Ale na naší scéně nikdy nepůjde o žádnou extra virtuozitu, spíš o zábavu," dodává, "někdy stačí jeden dobře naefektovaný tón, který udělá atmosféru."
Umělci nechtějí propagovat svá ega nebo ideje, a proto se skrývají za přezdívky. Na jméně projektu, který letos nejvýrazněji osvěžil domácí jungleový vzduch, se Beneš s Frenzym shodují: je to progresivní moravský soundsystém dvoika.troika. Do špičky patří i projekty Stonehigh či Koogi, stále populárnější je zpěvák a bavič Dr. Kari.
I přes sebevětší snahu nelze stylu jungle porozumět bez poslechu muziky. "Clubbeři" pro začátek doporučují například světovou klasiku Goldieho či Roni Size, českou scénu zmapovalo zbrusu nové dvojalbum BeatCase.
