Pro své informátory byl Jack King člověk oddaný myšlence nacismu. Zatímco Britové v roce 1940 mobilizovali proti Hitlerovi, King do svých služeb najímal ty, kterým se dalo věřit. Na něž se dalo spolehnout, že prokáží odpovídající oddanost Třetí říši, až to bude nejvíce potřeba.
V následujících pěti letech vybudoval King úctyhodnou síť tvořenou stovkami britských přesvědčených nacistů. Seznam to byl pestrý, od provinčních inženýrů, přes astrology a katolické kněze až po neurotické vdovy. Ti všichni mu předávali cenné informace. Například o prvních bojových stíhačkách či rušičkách radarů.
Třetí říše byla obzvlášť hrdá na sedm z nich. V čele s Martou Perigoeovou, které Berlín kromě pravidelných zásilek neviditelného inkoustu poslal i Železný kříž za zásluhy.
Marta a její kumpáni však nevěděli, že ve skutečnosti místo pro gestapo pracují pro tajnou britskou službu MI5.
Největší podvod
Podle nově zveřejněných dokumentů byla akce s krycím názvem "Pátá kolona" jedním z nejodvážnějších - a doposud neznámých - podvodů druhé světové války. V pátek spisy poprvé zveřejnil Národní archiv v západoanglickém Kewu.
Dokumenty podle listu The Independent obsahují detaily o tom, jak britská rozvědka dokázala napálit stovky nebezpečných radikálů a vodila je za nos i po válce.
Ještě pozoruhodnější je, že celá operace ležela téměř výhradně na bedrech jediného člověka. Jacka Kinga, úředníka z MI5, který byl narychlo povolán, aby ztvárnil roli muže napojeného na gestapo. King prokázal takový talent, že v roli setrval dlouhé roky a své informátory udržoval v nevědomosti až do konce války.
Mezi podezřívavými fanatiky si dokázal získat důvěru. "Nestabilní a neurotická antisemitka Hilda se přiznala Kingovi, že slyšela o leteckém experimentu firmy Handley Page, která prý testuje stroje na speciální palivo," stojí v jednom ze spisů. Hilda tehdy mluvila o britském supertajném programu bojových stíhaček.
"To je ukázkový příklad, proč je potřeba věnovat pozornost i ženám takového typu. Není pochyb o tom, že nepřítel by o takových experimentech spadajících do kategorie tajné rád slyšel," stojí dál ve spisu.
Co dál?
S koncem války přišla otázka, co s takovými lidmi dál. Jejich stíhání právníci nedoporučovali - obhajoba by využila argumentu, že byli obelháni. Panovaly také obavy, že někdo by mohl potupu stovek nacistických fanatiků pomstít.
Britské tajné služby se proto vyslovily pro pokračování programu s tím, že schopnému Kingovi neunikne žádná zmínka o případném budoucím podzemním extremistickém hnutí. Výsledky této žádosti vyřknuté v roce 1946 už ale dokumenty nezmiňují.
Stejně jako o osudech dalších hlavních protagonistů, kteří v domnění rozvratné činnosti pomáhali Británii bránit. Poslední známá informace mluví o Martě Perigeové, které mělo "gestapo" po jejím návratu ze Švýcarska snížit gáži. O dalších odměnách Perigeové a jejích společníků neexistují žádné záznamy.
