Společnost vzdělání vypadá naprosto jinak než naše společnost roku 2001.
Mýtus vzdělaného národa mezi ostatními splaskl. Jazyky umí jen nejmladší, a to ještě pouze studovaná generace, počtu gymnaziálně vzdělaných lidí jsme pod průměrem vyspělých zemí, učni patří k nejhůř vzdělaným mezi evropskými kolegy, vysokoškoláků je v populaci dvakrát až třikrát méně než v západních státech.
Učitelské platy jsou stále směšné, ve školství je zaměstnáno přespříliš nepedagogických pracovníků. Celý systém je orientován na dril - základní školy biflují kvůli přijímačkám na školy střední, střední školy drtí studenty čísly a daty kvůli přijímačkám na školy vysoké. Vykročit z kruhu lze stěží, vyšší studium je příliš úzkoprofilovým zbožím, aby mladý člověk a jeho učitel riskovali vybočení z řady.
Valné většině lidí chybí moderní všeobecný základ vzdělání, na němž by mohli stavět a pružně měnit svou celoživotní kariéru. Vláda ČSSD prakticky nic nezměnila. Měřeno školním metrem: neprospěla.
Ministr Zeman se jedenkráte blýskl, když se mu podařilo sestavit Bílou knihu, jakousi bibli vzdělávání. Jinak většinou prohry zaviněné úzkoprsým pohledem na svět, který se bojí jinakosti a čpí úřednickou pýchou.
Z ministerstva se linou nařízení, která ztrpčují život soukromým školám, víceletá gymnázia jen taktak přežila svou ohlášenou smrt, domácí vyučování není vítáno. Vysokým učením se peníze slibují a nedávají, před vzdělanou budoucností má přednost současnost bankrotujících fabrik.
Sociální demokraté patří k horlivým zastáncům evropské myšlenky. Co můžeme nabídnout, čím konkurovat? Ideální odpověď v jejich programu najdeme: společností vzdělání. Bohužel jen v tom programu.
