Je to příběh, který se podobá tisícům dalších. Milan Bartoš byl v roce 1949 označen za třídního nepřítele, narukoval v devatenácti k Pomocným technickým praporům (PTP), od kterých se dvakrát pokusil utéct.
Vězení a služba u PTP mu vzala pět let života. A co víc: znemožnila studium, kvalitní zaměstnání (působení u PTP měl totiž v posudku) a možná mu zkrátila i život. Když v roce 2000 zemřel, nebylo mu ještě sedmdesát.
"Měl úraz a z práce v dole zaprášené plíce," říká jeho manželka Jindra Bartošová. Je jednou z těch, které nyní budou mít podle nového zákona možnost žádat o finanční příspěvek k důchodu.
"Zaplať pánbu, že to přišlo alespoň teď," říká Pavel Krása ze svazu PTP. Vdovy po bývalých "pétépácích" nyní mohou získat navíc 1250 korun měsíčně. Má to být náhrada za minulé problémy a také přilepšení - mnozí kvůli špatným posudkům nedostali odpovídající zaměstnání a platy.
Problém ovšem je, že evidence vdov vlastně neexistuje. Členové svazu PTP nyní hledají způsoby, jak je upozornit. Neví se ani, kolik vdov je, příslušníků PTP bylo asi 22 tisíc.
Do takzvaných pomocných technických praporů nahnal komunistický režim ty, kteří museli sice na vojnu, ale kterým se neodvážil dát do ruky zbraň, protože jim nedůvěřoval. Udělal z nich tedy jakési novodobé otroky: pracovali v dolech, na stavbách, všude, kde to bylo potřeba.
