Povolební situace i nehvězdná Topolánkova pověst "muže bez tváře" tedy vybízejí ke skepsi. Ale pozor, Topolánek dosud vždy skeptiky převezl. Vyhrál s ODS čtvery volby, "polidštil" ji, a jak se nehezky říká, rozšířil i její koaliční potenciál, což prokázal uzavřením dnes už polomrtvé trojsmlouvy.
Topolánek je už na první pohled politik jiného typu než Jiří Paroubek. Žádná superstar. Může být dobrým premiérem? Ale ano, vytvoří-li si schopný tým, ve kterém uplatní svůj koordinační talent. V opačném případě nemá po ruce oslnivé charizma a silnou autoritu, kterými by díry ve vládnutí (a že v případě menšinové vlády budou!) zalepil.
Aktuální neznámou v premiérově budoucnosti je jeho rodinná situace, kdy manželka kandiduje proti ODS (a je zřejmé, že i proti vůli manžela) do Senátu. Všudypřítomná otázka zní: Jak Topolánek ukočíruje republiku a menšinové vládnutí, vyrábí-li si opozici přímo doma?
Na druhou stranu, zdejší společnost je v těchto věcech tolerantní. A představa senátorky Topolánkové, se kterou premiér Topolánek tvrdě, přesto konsenzuálně vyjedná v Senátu podporu zákonů a rozšiřuje tak "koaliční potenciál" ODS, potěší srdce nejedné sebevědomé voličky.
Premiér Topolánek toho zkrátka bude mít k ukočírování požehnaně, ať už bude vypadat dohoda s Jiřím Paroubkem jakkoli – bude-li vůbec. S utěšeným růstem hospodářství rostou i veřejné dluhy, které se od této chvíle stanou problémem ODS. Že jsou dědictvím po předchozích vládách, veřejnost moc nezajímá.
A dále: na reformy důchodů a zdravotnictví bylo už včera pozdě, daňový systém je nutné zjednodušit, stejně tak snížit nezaměstnanost... Program ODS byl přitom natolik ambiciózní, že každý kompromis menšinové vlády bude vypadat jako prohra, v lepším případě jako polotovar.
Dnes je však teprve 17. srpna a Topolánek nemá víc než jen jmenování od prezidenta a schopného Paroubka proti sobě. Čili nic moc. Dva povolební měsíce neudělal zásadní chybu. Kromě jedné: nepřesvědčil, že si vede skvěle. Ale to jsme zase zpátky u jeho nehvězdné veřejné tváře...
