Poté, co noví vlastníci banky tento týden zveřejnili výroční zprávu za loňský rok, můžeme s klidem konstatovat, že Vávra si na ni vidí. A vidí si na ni také šest členů jeho manažerského týmu, který Komerční bance před privatizací šéfoval.
Ale my ostatní, včetně těch uštěpačných Vávrových kritiků, jenom zíráme. A protože jsme my Češi závistiví, tak zíráme s otevřenou pusou. Vydělat si v Česku skoro milion dolarů za osm měsíců práce, což je suma, která by rozumně uvažujícímu člověku v podstatě umožnila úplně přestat pracovat, se totiž jen tak někomu nepodaří.
Kam se na Vávrovy hochy hrabou šéfové dalších průmyslových gigantů.
Jsou to zloději a měli by je nechat popravit, napadne malého a mnohem méně vydělávajícího Čecha.
S takovým rozsudkem bychom však měli pomalu. Protože fakt je, že těch sedm pánů si svoje platy nevyplatilo samo. Z Vávrových hochů udělal milionáře Fond národního majetku, kterému šéfuje vláda.
Většina z nich navíc přicházela z velkých zahraničních firem, a to v době, kdy se kdysi statný finanční dům Komerční banka hroutil pod tíhou úvěrových průšvihů. A přesvědčovat jinak než výplatní páskou nešlo.
A konečně, pod jejich vedením se banka na ty svoje zesláblé nohy znovu postavila. A Vávra má možná i částečně pravdu, když se hájí tím, že tak štědré zacházení se státu bohatě vyplatilo, když dorazil tučný šek od nových vlastníků banky.
Vávrovi hoši si tedy určitě odměnu zasloužili. Také je více než jasné, že kdyby banku před privatizací nevyčistil stát, tak by jí asi moc nepomohl ani nejlepší bankéř na světě, natož ten český.
Taková štědrost státu, která je mimo srovnatelné sazby jiných bankovních manažerů, se však možná trošku vymkla kontrole. Vávrovi se už určitě nikdo posmívat nebude.
