Václav Klaus mladší (jehož postojů si jinak vážím) pak prohlásil, že o uznání Kosova měl kabinet rozhodovat s opozicí (i s tou komunistickou?) a že je to poklonkování velmocím. Skutečně? S identickými argumenty uznalo Kosovo i Norsko, Švédsko či Švýcarsko. Že by tyto země poklonkovaly velmocím? Nesmysl.
Není mi ani zcela jasné, proč prezident takto o Kosovu hovoří. Používat stanoviska jedné strany sporu (možná plynoucí z toho, že jeho rodina má letité přátele pocházející ze Srbska) a nevycházet ze souvislostí může vést k otázce: "Nemáme se v tomto za hlavu státu naopak stydět my?" Ani ne, Klaus prezentuje jen jeden z mnoha názorů.
Ale několik osobních poznámek: Navštívil jsem poprvé Kosovo (od té doby ještě několikrát) v roce 1991. Už tehdy zde fungovalo například paralelní albánské a srbské školství. Albánci a Srbové nežili spolu – jen vedle sebe. To vše pod dohledem tanků jugoslávské armády, v níž osmdesát procent důstojníků tvořili... Srbové. Jistě náhoda.
Při cestách po Balkáně musel pak každý poznat, že infuzi krvavé krizi nedával jen chorvatský, muslimskobosenský či jiný nacionalismus, ale od poloviny osmdesátých let hlavně nepřijatelná a bláznivá velkosrbská politika Slobodana Miloševiče.
Navštívil jsem s kolegy v dobách válečných i Slovinsko, Chorvatsko a Bosnu. Vinu za konflikty a napětí mají všechny balkánské národy včetně Srbů. Nikdy to nebude jinak. Srbové po desetiletí (možná staletí) považovali kosovské Albánce za lidi druhé kategorie. To si mysleli, že situace může vyústit v něco jiného než ve válečnou lázeň?
Proto Kosovo po všem, co se v Jugoslávii za posledních dvacet let stalo, nemohlo zůstat v područí Bělehradu. Je to jen tečka za zemí, která už byla nefunkční. Ano, argument prezidenta, že Srbové vždy v historii stáli na straně Čechů, platí. Díky jim za to! Ale k mnoha balkánským národům se chovali licoměrně.
Jen tak mimochodem, pokud jde o dělení států, byl to právě Václav Klaus, který společně s dalšími českými i slovenskými představiteli rozparceloval Československo. Dokonce proti vůli většiny obyvatel. Politici se neptali lidí, co si myslí, vykašlali se na ně.
Mnozí se právě proto za ně tehdy styděli. I za Václava Klause. V tomto případě bych ho bránil, protože jsem vždy považoval konec Československa za krok nevyhnutelný, který předešel vážnějším sporům. Proto nechápu, že prezident nechápe, o co jde v Kosovu.
Jak říkal Wej Čeng (580–643), státník z počátku dynastie Tchang: "Ten, kdo vyslechne všechny názory, dojde k poznání; ten, kdo věří slovům jen z jedné strany, tápe v temnotách."
