Pokusy o blokování přístupu k vysílačům se žádné ze stran nedaří dokonale, takže část domácností nadále sleduje relace "povstalců", ostatní pak oficiální vysílání.
Je přípustné pochybovat o kvalitě televizního zákona, úrovni členů Rady České televize a rozumnosti jejího počínaní a dalších věcech. Nikomu nelze zakázat
nedůvěřovat způsobu, jakým byl ustaven do funkce nový generální ředitel. Každý má právo si myslet, že současné složení parlamentu již neodpovídá názorům občanů. To vše jsou však politické otázky, které by bylo vhodné a také je možné postupně řešit politickými prostředky. To, co nyní předvádějí "televizní povstalci" však nelze hodnotit jinak než jako otevřený útok proti veřejnému pořádku, spíše jako teroristický čin než jako čin na ochranu demokratických principů.
Nechť si o tom ta hrstka výtržníků na Kavčích horách myslí cokoli, je nepochybné, že Rada byla ustavena parlamentem, který vzešel z voleb a ustavujíc Jiřího Hodače do funkce generálního ředitele jednala možná špatně, ale v souladu se zákonem. Bylo-li její rozhodnutí špatné, jistě by se daly najít opravné prostředky, ale je nepřípustné hledat je mimo rámec postupů, které jsou v souladu s právním řádem země. To, co se dnes děje na Kavčích horách, je však otevřená vzpoura proti němu.
"Povstalci" k ní zneužívají násilím držených zařízení, která nepatří jim ani
koncesionářům, a činí tak způsobem, který koncesionáře poškozuje a nikomu a ničemu neprospívá. Poškozují také obraz země v očích našich spojenců.
V této zemi je samozřejmě mnoho špatných věcí a máme řadu nekvalitních
zákonů. Demokratická cesta k nápravě však nevede přes násilné akce skupinek
samozvaných spasitelů. Náš právní řád má patrně vážnější trhliny, než je televizní zákon. O neúctě k ústavnímu řádu svědčí dlouhodobé nenaplnění ústavy nezřízením senátu, úřadu ombudsmana a dosud chybějícího správního soudnictví. Ta poslední mezera asi dopadá na občany daleko hůře než možné nedostatky v řízení ČTV, ale nikoho nenapadne, že by bylo nutné vynucovat si nápravu
akcemi občanské neposlušnosti. Alternativami napravování vad právního řádu
demokratickými způsoby jsou pouze diktatura a anarchie. Obě jsou nepřijatelné. Demokracie není jen právo svobodně říkat a dělat, co se komu zlíbí, ale také dobrovolné podřízení se pravidlům, která si společnost stanovila ze svobodné vůle, prostřednictvím volených zástupců.
"Vzpoury" se účastní menší část zaměstnanců ČTV, které podporuje několik
desítek intelektuálů. Ve srovnání s podstatně umírněnějším vystoupením za nápravu poměrů iniciativou "Děkujeme, odejděte", dala veřejnost tentokrát najevo nezájem, měřitelný pouhými několika tisíci podpisů.
Vedle významných osobností, které podporují "povstalce" , jiné, neméně významné osobnosti jejich počínání odmítají. Nelze proto tvrdit, že by "povstalci" měli
jednoznačnou podporu elity národa. Změna ve vedení ČTV a způsob jejího provedení nejsou problémy, které by se hmatatelně dotýkaly zájmů většiny občanů a provokovaly je k protestním akcím. Další narušování vysílání zpravodajství může spíše veřejné mínění obrátit proti "povstalcům", protože jde o jistý způsob obtěžování občanů násilným prosazováním skupinových zájmů.
Protismyslnost počínání "povstalců" dokresluje i snaha některých z nich připodobňovat dnešní výtržnost k vystoupení kulturní fronty proti komunistickému režimu v r.1989. Tehdy přece intelektuálové bourali nenáviděnou diktaturu v okupací potupené zemi. Zúčastnila se většina z nich a šel za nimi téměř celý národ. Dnes je jich jen hrstka, která porušuje právní řád režimu, který se zrodil z tehdejších manifestací. Při vší své kritičnosti k současným poměrům nemohu
souhlasit s tím, že tehdejší a současný režim jsou srovnatelné svou špatností a nenapravitelností a opravňují k akcím občanské neposlušnosti.
Nerozumnost počínání "povstalců" a zřejmá nepřiměřenost prostředků, jimiž vyjádřili svou nevůli nad změnou vedení ČTV vede k otázce, co je v pozadí jejich ostudného vystoupení. O žádném z nástupců Ivo Mathé nelze asi říci, že by byl pro své kvality zcela nenahraditelný. Oba byli vybráni v řádném výběrovém řízení, při kterém obhajovali svou koncepci, čili podle pravidel, za jejichž opuštění nyní "povstalci" Radu kritizují. Praxe ukazuje, že ani tímto způsobem výběru
ředitele nelze spolehlivě předejít omylu. Naopak novém řediteli není známo
vůbec nic, co by nasvědčovalo tomu, že jeho nástup bude pro ČTV katastrofou. Jeho příchod a způsob volby nemůže být pro rozumné lidi důvodem, aby se uchylovali až k teroristickým formám odporu. Vše nasvědčuje tomu, že odpor má jiné a hlubší příčiny. Může k nim patřit nevůle nad hloubkovým auditem hospodaření ČTV, jehož výsledky se mohou dotknout zájmů leckterého z křiklounů.
Vystoupení některých politiků pak nasvědčují tomu, že by ve hře mohla být i snaha o rozšíření vlivu na ČTV nad rámec, odpovídající významu stran, měřenému výsledky
minulých voleb do poslanecké sněmovny, čili zcela nedemokratickými prostředky. Zdá se, že za vznešenými slovy o boji za nezávislost ČTV jsou úplně jiné pohnutky, které mají do ušlechtilosti hodně daleko. Je to další důvod k radikálnímu ukončení této nepovedené taškařice.
Zejména však tato špatná zábava za peníze koncesionářů a k jejich škodě trvá
příliš dlouho, aniž by byla naděje, že na jejím konci najdeme nějaký užitek či dokonce legalizaci počínání "povstalců". Jiří Hodač zvládá situaci s důstojným klidem a vůbec se netváří, že by chtěl odstoupením nahrát na smeč svým odpůrcům. Rada trvá na legitimitě svého rozhodnutí a má podporu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Při daném rozložení sil ve sněmovně nelze očekávat, že by "povstalci" našli oporu zde. Vláda zatím hraje mrtvého brouka, jako by vzniklá situace byla jen věcí parlamentu a jemu podřízených složek, v prvé linii pak generálního ředitele. V této alibistické poloze však nebude moci dlouho setrvat. Je sice pravda, že veřejnoprávní televize nespadá do její kompetence, ale vláda je obecně odpovědná za zákonnost a pořádek v zemi a nesmí proto dlouho nečinně přihlížet, jak Jiří Hodač čelí teroru "povstalců" s holýma rukama. ČTV patří k nejdůležitějším službám, které tento stát poskytuje občanům a je významným nástrojem ovlivňování veřejného mínění. Vláda nesmí připustit, aby ČTV neplnila
povinnosti vůči občanům a navíc se stala prostředkem k vytváření záporného
obrazu státu v jejich vědomí. Budou-li nepřístojnosti v ČTV pokračovat, dříve nebo později bude nutné je vyřešit silovými prostředky. Čím později "povstalci" pochopí nesmyslnost svého počínání, tím hůře pro účastníky sporu, tím hůře pro koncesionáře, tím hůře pro tento stát. Vše nasvědčuje tomu, že "povstalci" by mohli zvítězit pouze tehdy, pokud by svrhli vládu a parlament. Na to ale - doufejme- nemají šanci.
