Čtení, sledování televize nebo společenské hry s dalšími odsouzenými. Tak si těsně před letošními Vánocemi představoval svůj Štědrý den Pavel Rohla.
"Věřte mi, není to nic příjemného. Jsou to první Vánoce mimo domov, bez rodiny, bez dětí, ve výkonu trestu. Teď s tím nic nenadělám, musím tu svátky nějak překonat," přemítal odsouzený muž ve společenské místnosti bývalé fary v Heřmanově Huti, která je přebudovaná na žalář pro vězně zařazené do nejmírnějšího typu věznice.
Pod stromečkem, který si vězni ozdobí vlastnoručně vyrobenými ozdobami, žádný dáreček od rodiny mít nebude.
"Každý z odsouzených na stromeček nějakou svoji ozdobu přidá. Dárečky ale pod ním nebudou, ani přítelkyně za mnou nemůže přijet. Jednu návštěvu v prosinci jsem už měl, další můžu mít až v lednu. Přítelkyně za mnou jezdí na povolené návštěvy, jinak si píšeme dopisy," popisuje tmavovlasý muž.
Kromě stromečku se odsouzení mohou těšit i na slavnostní večeři. Bramborový salát chybět nebude, vězni si ale musí nechat zajít chuť na řízky z kapra. Aby vychovatelé nemuseli po večeři řešit problémy se zapíchanými kostmi v krcích odsouzenců, kapra nahradí klasický řízek.
"Ryba to sice není, ale je to maso. A to je hlavní," říká s náznakem úsměvu Pavel Rohla.
Jak se odsouzení vyrovnají s vánocemi ve vězení? "Nevím, nedokážu odhadnout, jestli někdo z nás bude i brečet. To opravdu nevím. Odloučení od rodiny nepůsobí na člověka dobře. Máme možnost požádat o pomoc psychologa, ale věřím, že si poradíme sami mezi sebou. Jsem přesvědčen, že hodně lidí si z Vánoc ve vězení vezme velké poučení. Jaké mám největší přání? Dostat se co nejdřív domů. Žádost o podmínečné propuštění jsem už podal, doufám, že půjdu domů dřív, než za tři měsíce," přiznává Pavel Rohla.
Až se dostane zpátky na svobodu, jeho hlavním cílem je co nejrychleji splatit dluh na výživném, který má. "Dětem chci po návratu určitě koupit nějaké hračky," plánuje Pavel Rohla.
