Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vánoce pro každého

  1:00aktualizováno  1:00
Budou Vánoce, povzdychl si jeden duchovní, ale jaké Vánoce! Jedni pojedou lyžovat, druzí chystají bohatou večeři a dárky, málo je těch, kdo ještě myslí na to, že je to náboženský svátek.

Ve sváteční dny máme soustředit myšlenky na Boha. Ale jakého Boha kdo vyznává? | foto: Profimedia.cz

Zeptali se ho: "Co je vlastně náboženský svátek?" Měl pohotovou odpověď: "Myslet na Boha, a ne na světské marnosti."

Ta úvaha vypadá jednoduchá a jasná, ale není to docela zřejmé. Kdo je Bůh a co jsou světské marnosti? Pro ateisty Bůh neexistuje. Nemohou tedy považovat svět za marnost, protože by nezbylo nic z reality. Pro filozofy platonského rázu je Bůh ideál krásy a dobra.

Ideály však ve světě těžko hledáme. Proto doporučuje Platon, aby myslící lidé častěji slavili svátky, aby nezapomněli, že pravé dobro a krása jsou skutečnost, ne iluze, ale nejsou z tohoto světa. Ale k tomu je potřeba zapomenout na všednosti, kterými se zabýváme ve všední dny.

Nějak v tomto smyslu se dá porozumět lamentaci duchovního, kterou jsme citovali na počátku. Z opatrnosti jsme neřekli, ke které církvi náleží, protože mu začneme odporovat, alespoň částečně.

Ve sváteční dny máme soustředit myšlenky na Boha. Ale jakého Boha kdo vyznává? Originálního ruského myslitele Fjodorova se ptali, věří-li v Boha. On dal originální odpověď: "V Boha nevěřím, protože jako křesťan věřím v Boha, který se stal člověkem." Jednou větou tu odpovídá na jeden z hlavních problémů lidstva.

Quijotův svět, Panzův svět
Jsou tu ti, kteří věří jenom v ideály jako Don Quijote, a jsou tu jiní, kteří věří jenom tomu, co vidí a hmatají, jako Sancho Panza. Španělský spisovatel Cervantes je poslal v románě na společnou cestu, ale nepokusil se je smířit.

Oba jsou tragičtí. Don Quijote bojuje proti větrným mlýnům ve jménu krásné ideální dámy Dulciney, pro Sanchu se ona stane přijatelnou, jenom až se dozví, že vysněná bytost je ve skutečnosti dcerou sedláka a že umí dobře stloukat máslo.

Je však na světě většina těch, kteří se potácejí mezi oběma typy podle okamžitých nálad, mají tedy občas všední a občas sváteční dny.

Křesťanské řešení je podstatně jiné. Je postaveno na víře, že se ideální Bůh stal reálným člověkem. Narodil se jako malé dítě v Betlémě, ale dějiny světa mu daly dlouhá léta, aby dospěl ve zralost, a jeho učedníkům stálou příležitost, aby k tomu zrání přispívali podle možnosti a vtělovali ideály v konkrétní svět. Osvětlím to zase příkladem.

Nejznámější Čech na Zemi? Jezulátko
Pozvali mě na Maltu a byla k tomu zvláštní příležitost. Měl jsem posvětit sošku Pražského Jezulátka, kterou darovala česká republika maltézským rytířům jakoby úředně, protože iniciativa vyšla od konzulátu našeho státu a velké slavnosti se účastnil prezident maltézského státu a vláda, v divadle pak účinkovali dva čeští umělci hudby.

Co jsem měl při té příležitosti povědět? Začal jsem konstatováním, že je Pražské Jezulátko nejznámějším Čechem ve světě, nejenom v Evropě, ale hlavně v Jižní Americe. Povzdechl jsem si jenom: "Škoda, že se narodilo ve Španělsku." Odtud totiž soška přišla do Prahy.

To s radostí slyšel nuncius, protože je Španěl, a o tom nevěděl. Ale pak jsem měl něco povědět o duchovním významu této události. Posluchači se podivili a zapochybovali o tom, když jsem řekl, že je to obraz Krista, který se mně zdá nejvhodnější pro dnešní dobu.

Četl jsem jim v očích němou otázku, proč to říkám, proto jsem měl pohotovou odpověď. Kristus je v dnešním světě opravdu malý, lidí, kteří ho znají, je pořád ještě menšina ve světě. Při dnešní velké výměně obyvatelstva se křesťanství jako by ztrácelo.

Na některé z nás to dělá smutný dojem, ale neprávem. V historii světa velcí vždycky časem umírají a dorůstají ti, kdo byli malí. To platí o lidech, o národech, a tedy se dá aplikovat i na dějiny křesťanství.

Víra přežije
I v naší zemi mají mnozí dojem, že věřících ubývá, že jsou ve společnosti malí. Ale dejme se poučit během přírody. Tam jsou velké balvany a malý trávník. Balvany se s hlukem valí a roztříští se, trávník potichu roste.

Vánoce jsou svátek, který nám má připomenout, že víra v Krista není ideologie, ale život. Pak to, co je živé, roste a patří tomu budoucnost.

Ptáme-li se teď tedy, jsou-li Vánoce svátek náboženský, nebo rodinná slavnost a pohoda, odpověď je jednoduchá, obojí: "Z života čistého, z rodu královského nám, nám narodil se, člověčenství naše ráčil vzíti na se, radujme se, veselme se."

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Farma Čapí hnízdo Andreje Babiše u Olbramovic na Benešovsku
Policie odmítla poslancům poslat spis na Babiše kvůli Čapímu hnízdu

Policie zamítla žádost mandátového a imunitního výboru o doručení kopie trestního spisu vedeného na šéfa ANO Andreje Babiše a poslance Jaroslava Faltýnka....  celý článek

Otázka pro prezidenta, projekt iDNES.cz
Otázka pro prezidenta: Ptáme se, kdy by vítěz voleb neměl být premiérem

Do parlamentních voleb zbývají necelé dva měsíce. Přestože na ně povinnost jmenovat novou vládu ještě nepadne, uchazečů o Hrad se v dalším kole projektu Otázka...  celý článek

čeština
Stát stopl kritizovanou výuku češtiny pro azylanty. Zakázku nikdo nechce

Cizinci, kteří v Česku získají azyl, mají nárok na 400 hodin češtiny zdarma. Ministerstvo školství ale bez udání důvodů ukončilo spolupráci s agenturou, která...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.