Zdejší politici si berou pod palce polovinu z toho, co vyprodukujeme. A protože jsme letos vyprodukovali více než loni, politici si rovněž vzali více než loni. Za odměnu, že tak pěkně pracujeme, se nám odvděčí – něco nám vrátí v dávkách.
Nemocenská se měla snížit? Nesníží se. Zvýší se!
Ještě loni hájil ministr Škromach škrty slovy: "Zákon je principiálně správný, snahou je snížit nemocnost omezením zneužívání dávek." Dnes je snahou zvýšit stranické preference.
Přidat! Zvýšit! Valorizovat! zní předvolební Sněmovnou jako hlasitá koleda.
Kromě nemocenské se zvyšuje i porodné na sedmnáct a půl tisíce. Zvyšuje se minimální mzda, zvýší se sociální dávky, uvažuje se o zvýšení rodičovského příspěvku až na polovinu průměrné mzdy.
Unionistický poslanec žádá prodloužit mateřskou z půl roku na tři, komunisté trumfují ještě vyšší nemocenskou...
Ministerským finančníkům se musí z předvolebního reje peněz protáčet panenky. Novinky mají přijít státní pokladnu na desítky miliard. A to se původně, především na sociálních dávkách, mělo šetřit.
Staré i nové výdaje, které stát musí zaplatit, v posledních letech bují. Komický je pak pohled na politiky: jednou rukou připisují do rozpočtu další sociální závazky (nyní třeba pastelkovné) a druhou rukou si otírají slzy, neb tyto "povinné výdaje" rostou.
Před deseti lety tvořily jen 51 procent rozpočtu, dnes už se blíží 90 procentům!
Ministrům pak nezbývají "volné peníze" k utrácení, pročež – jak dojemně vysvětlí – si vlády musí půjčovat. I když ekonomika šlape a daně se sypou.
Co je zřejmé: pokud by volby nebyly za rohem a nebyly současně tak dramatické, politici by byli střídmější. A kdyby šlo jen o utrácení!
Premiér tak moc chce nadělit severní Moravě Hyundai a tři tisíce pracovních míst, že vyhrožuje soukromým zelinářům vyvlastněním půdy kvůli soukromému automobilkáři.
Dělá se to tak vždy a všude, vysvětlí předvolební dárečkování politologové. To je ovšem vysvětlení, nikoli argument.
Nebylo by kvůli zachování bezpečné hladiny politické a hospodářské střízlivosti lepší zakázat rok před volbami schvalovat jakýkoli zákon, který se týká majetků a peněz?
Karanténa by mohla být výhodná jak pro občany-daňové poplatníky, tak i pro politiky samé. Vládní strany by neměly před ostatními náskok v tom, že drží klíče od státní kasy. I kampaň by byla o fous férovější. Ať si všechny strany slibují, co ústa ráčí, už den po volbách jejich hlavy zchladnou.
Zazní vážná námitka: filutové by účinnost "zakázaných" zákonů načasovali do předvolební doby a karanténa by ztratila efekt. Snad, trochu. Ale víme, jak to chodí: politik nevydrží nechlubit se dárkem, který voličům nachystal. A z dárku, o němž víme rok, už na zadek nepadneme.
