"Moji muži byli hlavně z jihu (Libye) a Čadu a byli tam ještě další muži ze zemí na jih od Libye," řekl Mario, jenž odmítl zveřejnit své příjmení. Jednačtyřicetiletý Chorvat sloužil jako jeden z velitelů bojechtivých žoldáků. Ti se nejprve postavili rebelům, pak i jejich spojencům z NATO.
"Disciplína byla špatná, byli příliš hloupí cokoli se naučit. Vše šlo dobře, dokud nezačaly letecké útoky," popisoval Mario americkému týdeníku. Útoky zahájila Francie v březnu, operaci po krátké účasti USA ve velení převzalo NATO. "Druhá strana (rebelové) na tom byla stejně špatně, ne-li hůř. Kaddáfí mohl povstalce rozmetat, kdyby se do toho nepřidal Západ," věří veterán z bývalé Jugoslávie.
Online reportáž |
Začátkem července Maria opustila asi třetina mužů, přeběhli k povstalcům. Rakety NATO předtím několikrát přesně trefily cíl a mezi Kaddáfího jednotkami způsobily značné škody. "Vojenská výzbroj ztratila smysl. Museli jsme používat kamufláž a vyhýbat se otevřeným místům," řekl týdeníku.
Ženy, drogy a ruská ruleta
Kromě těžkých chvil na frontě však Kaddáfího moc podrývala všeobecná nedůvěra a také pompéznost a přehnané bonvivánství.
"Život v Kaddáfího komplexu a dalších úkrytech byl neskutečný; plný večírků, žen, alkoholu a drog," popsal evropský žoldák. "Slyšel jsem příběhy o lidech, které jen tak z legrace zastřelili nebo museli hrát ruskou ruletu, zatímco se kolem nich sázeli, jak to dopadne. Bylo to jak ve filmu," shrnul.
Jihoevropan si navíc všiml ještě jedné věci: hluboké rivality mezi Kaddáfího syny. "Jednou se jejich muži skoro poprali," řekl s tím, že on sám si nejvíce vážil Kaddáfího oblíbence Sajfa Isláma. Nejenže spolu zažili několik večírků, ale Sajf měl Balkán v oblibě. Své sedmatřicáté narozeniny oslavil v Černé Hoře.
Kaddáfího vojáci předstírali loajalitu ze strachu
Kaddáfího rodina byla se zeměmi někdejší Jugoslávie provázána. Nitky sahají do doby vlády jugoslávského prezidenta Josefa Broze Tita, který byl přítelem a spojencem Kaddáfího. V Libyi nyní působilo hned několik žoldáků z Balkánu, hlavně ze Srbska.
Mario opustil Tripolis před dvanácti dny. Varoval ho kamarád, který ho k výnosnému melouchu přivedl. "Před dvěma týdny mi přítel řekl, že bych měl Tripolis opustit, že se věci rychle změní a budou se dělat různé dohody," vyprávěl s tím, že viděl, jak město kvapem opouštějí žoldáci z JAR.
A samotní libyjští vojáci podle něj začali okamžitě přecházet na stranu rebelů. "Všiml jsem si, že hodně Libyjců předstíralo loajalitu jen ze strachu a pouze hledali cestu, jak se obrátit proti Kaddáfímu. Mnoho vojáků mi říkalo, že proti NATO nemáme šanci, a také, že jsou v kontaktu s povstalci z Benghází," dodal Mario na cestě z rozbouřené severoafrické země.
