Kandidáti, o nichž se v souvislosti s Robertsonovým nástupnictvím dosud mluvilo, mají většinou dobrou pověst ve Spojených státech.
Řada z nich také tak či onak podpořila tvrdý postup Washingtonu vůči Iráku. Tím se však mohou stát nepřijatelnými pro země, které válku odmítají – Německo a především Francii. Ta dává jasně najevo, že hodlá do diskuse o budoucím generálním tajemníkovi aktivně vstupovat.
Šance polského prezidenta Aleksandera Kwasniewského, který už sám svou kandidaturu popřel, se dále snížily poté, co Polsko oznámilo vyslání svých vojáků do války po boku Američanů.
O něco vyšší šance má norská ministryně obrany Kristin Krohn Devoldová, jež by se stala první ženou v čele aliance. Ministryně údajně okouzlila amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda, když při schůzce s ním mluvila o "prozíravosti" Spojených států. Francii a Německo však určitě nenadchla, když v únoru kritizovala postoj obou těchto zemí k turecké žádosti o rozmístění sil NATO.
Za amerického koně je považován také italský ministr obrany Antonio Martino, který se ovšem ostře postavil proti německo-francouzským iniciativám na odvrácení války. Problém s Francií by asi měl i bývalý dánský premiér Poul Nyrup Rasmussen. V polovině devadesátých let totiž protestoval proti francouzským jaderným testům.
Lze předpokládat, že generálním tajemníkem se nakonec stane ten, kdo je dobře zapsán ve Washingtonu a zároveň se příliš nezkompromitoval v Paříži a Berlíně svými výroky ohledně irácké krize. (Pokud ovšem Američané a jejich evropští odpůrci nebudou napětí dále vyhrocovat, což by ovšem volbu nového šéfa NATO prakticky znemožnilo.)
Takový muž zřejmě žije – mohl by jím být portugalský komisař v Bruselu Antonio Vitorino. Ten má v Evropské komisi na starosti oblast justice a vnitra. K válce v Iráku se proto nemusí příliš vyjadřovat.
Jako generální tajemník NATO by navíc – se svou zkušeností - mohl přenést centrum pozornosti Aliance od vojenských zásahů k ostatním formám boje proti terorismu a zajišťování bezpečnosti. Vitorino, který na rozdíl od Robertsona mluví několika světovými jazyky, má podporu vlády Portugalska, jež je považováno za vstřícné vůči Spojeným státům.
