Postoj prezidenta Havla k připravované válce USA proti Iráku mne nepřekvapil. Myslím si, že malé státy a jejich představitelé mohou v mezinárodní politice prospět svým citlivějším vnímáním velmocenské politiky a také na ní působit. Poskakování za zády "Velkého bratra", na které jsme byli zvyklí už od Havlových předchůdců dnes světovému míru asi moc nepomůže.
Prezident Havel se v devadesátých letech podílel významnou měrou na likvidaci českého a slovenského zbrojního průmyslu, což poškodilo ekonomiky obou zemí a možná přispělo i k rozdělení Československa. Z pohledu dnešního světa to byl krok naivní. Dnes, když se podívám na velmocenskou politiku USA posledních let, už bychom tak naivní být neměli. Srovnejme si, koho v poslední době Amerika označuje jako svého "nepřítele" a kdo v minulosti do těchto zemí dodával zbraně! Spojeným státům dělá stále menší problémy "v zájmu míru" někam nasypat bomby. Důvod se vždycky najde, ale pádné a přesvědčivé důkazy jaksi ne. Pokud svět zůstane lhostejný nad vražděním civilního obyvatelstva, můžeme v budoucnu zase očekávat, na koho ukáže Amerika prstem, že je jejím "nepřítelem".
Zdeněk Černý, Česká Třebová
