Irácký historický poklad - Ur - je v nebezpečí víc než kdykoli předtím.
Kuvajt, odkud by byl americký útok zřejmě veden, je od tohoto 4000 let starého města vzdálen jen sto kilometrů cesty pouští. Válku evidentně nezastaví ani to, že v případě Uru jsou Židé, křesťané i muslimové zajedno. Pro všechny je to rodiště biblického patriarchy Abraháma.
Ani papež do Uru nepřijel
Při oslavách začátku milénia se sem chystal i papež Jan Pavel II., z cesty ale sešlo. Nebylo možné zajistit jeho bezpečnost.
Nad touto částí Iráku totiž pravidelně přelétají americká a britská vojenská letadla a irácká protiletadlová obrana se je poměrně často snaží sestřelit.
V roce 1999 tu začala pracovat skupina iráckých archeologů. I oni to ale vzdali. Poblíž Uru jsou dnes jen iráčtí vojáci a jedna cestovní agentura.
"Toto je místo civilizace, nikoli války," říká strážce Dajíf Muhsen. Ukazuje na díry ve zdi zikkuratu a vysvětluje, že tu zůstaly po amerických bombách shozených v roce 1991, za války v Perském zálivu.
Zikkurat vévodí scenérii jako doklad vyspělosti kultury Sumerů. Nedaleká stavba, kterou Iráčané před čtyřmi roky zrenovovali, je podle textu na tabulce Abrahámův dům.
"Říkáme-li, že je Abrahám otec proroků, znamená to, že všichni proroci jsou původem Iráčané," tvrdí jeden z nápisů, který cituje Saddáma Husajna.
Z muzea se exponáty odstěhují
Iráčané nehodlají nic ponechat náhodě a Irácké muzeum v Bagdádu, které za války v roce 1991 neuniklo lupičům ani bombám, hodlají tentokrát ušetřit.
"Bude-li další válka, budeme se snažit odvézt co nejvíc exponátů pryč, některé na utajená místa," říká zdejší odbornice na sumerský jazyk Navala Mutavallíová.
Jsou tu unikátní sbírky ze sumerského, akkadského, babylonského, asyrského a islámského období.
Během minulých dvaceti let byly brány muzea kvůli válčení čtrnáct let zavřeny. Od války v Perském zálivu, kdy bombardování těžce poškodilo sousední telefonní ústřednu, se jeho dveře poprvé otevřely až před dvěma roky.
Kromě jiného jsou tu uloženy i mohutné sochy a reliéfy z babylonského a asyrského období. Kvůli svému objemu a váze budou muset zůstat na místě, ale budou aspoň přikryty.
Záchranu zneužívali zloději
Iráčané se pokusili velmi cenné předměty zachránit i před minulou válkou. Přemístili je tenkrát do muzeí v jiné části země. Většinu z nich ale sebrali zloději, kteří využili zmatku panujícího po porážce irácké armády.
O bezohlednosti iráckých zlodějů svědčí epizoda z jiného asyrského města. Gang se rozhodl ukradnout hlavu ohromné sochy znázorňující napůl člověka, napůl zvíře.
Rozmlátili hlavu na třináct kusů, aby s ní mohli manipulovat a draze prodat. Místní policisté je ale dopadli. Dnes leží všech třináct dílů jako doklad neuvěřitelného rabiátství na podlaze jednoho z výstavních sálů Iráckého muzea.
Ukradená tabulka se vrátila z Británie
Iráčané se snaží získat uloupené exponáty zpět, ale mnoho úspěchů zatím nemají. Výjimkou je jedna babylonská tabulka, která zmizela po roce 1991. Před sedmi lety ji vrátilo Britské muzeum.
"Lidé nemají o zdejší historii velké znalosti. Ví o ní jen společenská smetánka. Televize například programy o dějinách Iráku vůbec nevysílá. Kde jsou velké peníze, tam najdete určitě taky ty nejmocnější," říká bagdádský trafikant Fadl Ahmad.
Iráckými národními poklady se to hemží v Britském muzeu, Louvru i v berlínských sbírkách. Jsou mezi nimi vzácnosti jako Ištařina brána z Babylonu nebo stéla s Chammurapiho zákoníkem, který je nejranějším známým soupisem zákonů.
Archeologové válku odsuzují
V roce 2000 se do země vrátilo zhruba 20 cizích archeologických týmů.
"Válka je to poslední, co k záchraně svých dějin potřebujeme. Amerika ctí civilizaci, a měla by proto zastavit protiirácké tažení. Zdejší památky jsou penězi nevyčíslitelné," říká Mutavallíová.
