Je ve složité situaci, protože proti Iráku nemá podporu. Neznamená to ani, že by Irák měl něčí sympatie. To hlavní, co vadí většině amerických spojenců, není pomyšlení na konec Saddámovy éry, naopak. Problém je "jen" v tom, že Bílý dům dosud kromě tvrzení nepřinesl žádné důkazy o Saddámových piklech. Nepřinesl je ani včera v OSN.
To všechno, co Bush o Saddámovi řekl, už víme dávno také. Mluvil dlouho, ale to jen proto, že Saddámův trestní rejstřík je mimořádně dlouhý. Projev šéfa OSN Kofiho Annana, v němž vyzýval Ameriku, aby nepodnikala žádné jednostranné akce, byl přesvědčivější.
Něco se však přece jen dá z Bushova projevu vyčíst. Za prvé, Amerika je zřejmě rozhodnuta, že prosadí svoji vůli v Iráku za každou cenu. Bush už zašel příliš daleko, než aby mohl couvnout. Za druhé, Saddám stále ještě může přežít. Pokud mu zůstala jeho mazanost, povolí inspekce a pak se bude snažit vyklouznout.
Za třetí - znamená to, že válka není hotovou věcí. Za čtvrté, body dva a tři platí jen dočasně, protože pokud irácký prezident zůstane v Bagdádu, něco se stejně semele, jen s delším odkladem.
A za páté (a za nejdůležitější): Bush ukázal významnou snahu vyhovět spojencům a jít přes OSN. Možná toto byl hlavní motiv jeho projevu. USA demonstrovaly, že nechtějí být za žádnou cenu jen osamělým šerifem. Projevu však chyběly dvě věci - důkazy a naléhavost. Ultimátum měl aspoň v nějaké podobě dostat přece jen Saddám, a ne chudák Kofi Annan. Čára v písku, kterou před Saddámem nakreslil kdysi Bush starší, je viditelné měřítko a nedá se ošvindlovat. Teď ji musí narýsovat OSN, což je v pořádku.
