Francouzsko-německá iniciativa představuje zatím nejsilnější vystoupení na podporu zbrojních inspektorů. Ti už nemají fungovat jen jako "důkaz", že Irák není ochoten odzbrojit. Paříž a Berlín tlačí svým vystoupením na to, aby se role inspektorů změnila - aby to byli oni, kdo se pokusí odzbrojit režim v Iráku, a aby dostali více času.
Likvidace nebezpečných zbraní by se tak stala věcí světa, nejen Ameriky. I o budoucnosti Iráku by musely Spojené státy rozhodovat až po dohodě se slabšími světovými mocnostmi. Avšak francouzsko-německé vystoupení nemíří jen proti Americe. Něco je určeno i pro Irák.
Dostává signál, že nynější krize nemusí skončit katastrofou ani pro zemi, ani pro režim Saddáma Husajna - pokud ten bude spolupracovat s OSN. Teď záleží na obou stranách.
Záleží na Husajnovi, jak si iniciativu z Evropy vyloží. Může ji brát jako příznak slabosti a dále si hrát na schovávanou. Nebo ji může vzít jako šanci na únik ze smrtící pasti, šanci, za kterou musí tvrdě zaplatit odzbrojením. Také Spojené státy se musí rozhodnout: buď se smíří s tím, že o Iráku bude rozhodovat OSN jako celek, nebo musí jednat na vlastní pěst.
Čas rozhodnutí se blíží. Válka není vyloučena. Mohou ji zahájit USA - a může ji také odsouhlasit OSN. Pokud Irák nebude dost vstřícný, mohou proti němu časem zvednout ruku také Francouzi. A možná ani Německo nemusí být proti.
