Soud vycházel při rozsudku z týden trvajících svědectví žen, které vypovídaly o svých traumatech a utrpeních. Svědkyně popsaly brutální znásilňování a násilí, které na nich páchali bosenští Srbové – vypověděly o bití, mučení hořícími cigaretami, klacky a rybářskými háčky i o tom, jak potom museli smývat ze zdí svoji krev i krev ostatních mučených vězňů.
Tribunál odsoudil Karadžiče v nepřítomnosti. Opíral se při tom o zákon o ochraně práv cizích státních příslušníků v případě, že na nich bylo kdekoli na světě spácháno bezpráví, a který umožňuje obětem mučení obrátit se k americké justici. Zákon je součástí americké ústavy od roku 1789. Karadžičovi advokáti se marně snažili zpochybnit tuto legislativu a praxi.
Karadžič je obžalován z válečných zločinů a genocidy Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Kromě jiného je údajně zodpovědný za masakr 7000 bosenských Muslimů ve Srebrenici.
Karadžič uniká před mezinárodní justicí už od roku 1997. Podle červencových zpráv v sarajevském tisku se skrývá v horách mezi Hercegovinou a Černou Horou.
Karadžič, jenž stál v čele bosenských Srbů za občanské války v Jugoslávii v letech 1992-1995, trpí podle sarajevského deníku Večernje Novine psychickými problémy. Ve vztahu ke své bezpečnosti se prý projevuje paranoidně a svému okolí důvěřuje stále méně.
