Nebo že nespolupracoval bezpodmínečně s inspektory? Nebo že od něho vychází bezprostřední hrozba? Nebo proto, že má spojení s Al-Kajdou?
Anebo proto, že pád jeho režimu přinese demokracii Blízkému východu? Všechny tyto otázky jsme slyšeli - a také jsme viděli, jak byly po použití odhozeny jedna za druhou.
Ultimátum je příkladem. Bylo nešikovné. George Bush řekl, že Saddám Husajn musí odejít. Je to velmi jasný vzkaz - ale přesto je to nějak nesrozumitelné.
Dosud si lidé mysleli, že mu šlo o Saddámovo odzbrojení. Teď už by tedy odzbrojení nestačilo? Stojíme před válkou a mnozí nevědí, co si mají myslet, protože se jim mnoho věcí nezdá.
Není to divné: dokonce i Amerika je rozdělena. I svět je rozdělen.
Válka ještě ani nezačala, a už stojíme v ruinách. Většinou bývá pořadí opačné. Ale teď jsou v troskách OSN, vztahy mezi západními státy, Evropou "starou" a "novou".
Války se nevyhrávají jen na bojišti a na nepříteli, ale i na příteli - tím, že se získá jeho podpora. Ale snažil se o to vůbec někdo? A tak stojíme před válkou a experti se přou, zda je vůbec legální.
Je neuvěřitelné, že to muselo dojít tak daleko zrovna v případě Saddáma Husajna, velmi temné, odporné postavy s krvavýma rukama. Nezískat podporu na odstranění takového člověka, k tomu musí být přímo talent.
Většina z těch, kdo jsou dnes na pochybách, neříkají, že odstranit Saddáma je špatné. Říkají jen, že špatný je zvolený přístup.
A tak nyní hrozí reálné nebezpečí, že Saddámův zasloužený konec bude zpochybněn a nahlodán způsobem, jímž k němu došlo.
