Bill Lamin umisťuje na stránce wwar1.blogspot.com korespondenci v pořadí, v jakém je jeho netrpělivá a vystrašená rodina přesně před 90 lety dostávala. A přesně v den, kdy byly napsány. K dnešnímu dni jsou tedy poslední dva dopisy datovány 30. prosincem 1917 – a jejich obsah se tedy na webu objevil přesně 30. prosince 2007 (tehdy i nyní to byla neděle).
"V noci tu je hodně velká zima, ale přes den to jde," píše v jednom z nich svému bratrovi Jackovi z italské fronty a s díky mu sděluje, že v pořádku dostal krabici sušenek. "Dostal jsem je ráno o Vánocích a jistě si umíš představit, jakou jsem měl radost."
Obsah dopisů, které začínají po vojákově nástupu na frontu v únoru 1917, je často pozoruhodný sám o sobě, čtenáře však přitahuje i onen napínavý pocit nejistoty. Nikdo neví, kdy se objeví další psaní, jak, kdy a čím to vše skončí.
"Neřeknu, jak to dopadne"
"Netušíte, kdy se objeví poslední dopis, zda děda nebude zítra či pozítří zabit," citovala agentura Reuters vojákova vnuka Billa Lamina, devětapadesátiletého počítačového experta, který objevil dopisy v šuplíku rodičů při úklidu domu. "Já pochopitelně vím, jak to vše dopadne, ale nikomu to neřeknu. To vše je součást onoho dobrodružství."
Vojákovu příběhu dodávají na autenticitě i citáty z válečných deníků jeho jednotky, které se podařilo dohledat v archivech. Dozvíte se tedy například, že v předposlední den roku se on i jeho spolubojovníci zřejmě účastnili církevního procesí. A pár dní předtím oslavilo několik britských jednotek Vánoce vzájemným fotbalovým zápasem.
"Vánoce jeho jednotka podle záznamů oslavila slavnostní večeří, k níž byla vepřová pečeně, puding a víno. Vše zakončil koncert," píše se na blogu.
Prostý styl popisu válečných hrůz je často velmi působivý. "Fricové dorazili kolem páté ráno a hodinu a půl to bylo opravdu vzrůšo, to mi věř," popisuje bratrovi v dopise z 3. října 1917 německý útok. "Odrazili jsme je, bylo jich asi dvě stě, moc se jich nevrátilo, my měli dvacet mrtvých, zabili kapitána a jednoho mého kámoše."
