Určitě neválčíme, naši vojáci jsou v týlu. To je fakt. S ministrem Svobodou jsme nicméně na straně spojenců. S premiérem však nejsme součástí válečné koalice. A s prezidentem nejsme ani na její straně. Unisono: zmatek vyjádření je nedorozumění.
Jak "nedorozumění" rozumět doma v obýváku! Vypneme televizi, vypneme i válku? Týká se nás vůbec vzdálená kalvárie? Válečný ryk z hrdel zdejších politiků nevyšel, v odvetných plánech Saddáma nemusíme figurovat, strategická místa jsou chráněna. Rozumný člověk přesto strach mít musí. Chrání ho.
Moderní válka je zvláštní. Na obrazovce vypadá jako pouhý film. Na chodníku klidného českého města vzdáleného tisíce kilometrů od Bagdádu však může vypuknout jiná válka - teroristická. Útok osamělého šílence či skupiny je dneska tak snadný.
Bát bychom se tedy měli. Panikařit nesmíme. Zjistit si, kam se vrtnout v případě zásahu teroristy, je prozíravé. Ale stojí nám všudypřítomné riziko za to? I v naší válce neválce mohou padnout české životy.
Karel Čapek v jedné úvaze o egoismu osobním a národním napsal: "Nelze na žádném národu požadovat, aby se na prvním místě nestaral sám o sebe, ale od toho je ještě daleko k tomu, starat se jenom o sebe a nedělat si z ničeho jiného žádné svědomí..." Česko "si svědomí dělá", i když diplomaticky. Zbraní obyčejných lidí je opatrnost a pochopení pro bezpečnostní omezení.
