V onom vzpomenutém roce 1937 Max Frisch studoval architekturu na curyšské Technice. Absolvoval o tři roky později a teprve za dalších sedm let byla realizována jediná větší stavba podle jeho návrhu. Svůj architektonický ateliér uzavřel v roce 1955. To už byl ovšem známým a úspěšným spisovatelem a esejistou.
V Doslovu, který k Frischově knize Odpověď z ticha napsal švýcarský germanista a spisovatel Peter von Matt, se objasňují okolnosti vzniku díla. Autor rukopis dokončil opravdu v okamžiku, kdy se rozhodoval pro zásadní změnu. Nechtěl pokračovat v psaní a sám účtoval se svým životním směřováním: „Svoboda radikální osobní zodpovědnosti je současně velkolepá i terorizující. Odpověď z ticha je baladou o muži, který toto náhle pochopil a nejniternější hlubiny jeho srdce zachvátí zděšení. Teď musí jednat, je to na život a na smrt,“ píše Matt.
Max Frisch (15. května 1911, Curych – 4. dubna 1991, tamtéž). Švýcarský prozaik, dramatik a esejista. Významný spisovatel německého jazyka ve 20. století.
O knizeMax Frisch: Odpověď z ticha Povídka z hor Doslov Peter von Matt, překlad Magdalena Štulcová. Archa, Zlín 2012, 96 stran, doporučená cena 199 korun.  Max Frisch: Odpověď z ticha. Obálka vydání. |
Mladý muž se vydává do hor, aby o samotě zakusil přesahující sílu, poměřil se s marností, dal třeba život za okamžik, ve kterém se mu zjeví podstata a smysl. Frischova Odpověď z ticha je legenda o muži hledači, o nepokoji, který ho žene mimo zavedené konvence. I když to na první pohled vypadá, že otvíráme text třeba Adalberta Stiftera, protože jsou tu detailně popsány obrazy vysokohorské přírody, miniatury tamní architektury, svéráz a poetika míst, zároveň je zde zneklidňující romantizující napětí, jako bychom přidali ilustrace Caspara Davida Friedricha. Jeho Poutník nad mořem mlh, to je hrdina Frischova románu. V něm ovšem nevzdává hold Bohu a přírodě, velebnosti a monumentalitě, nýbrž spíš jako by se s touto epochou loučil. I když text vznikal v polovině třicátých let minulého století, jako by v něm už klíčil potenciál horizontální, přízemní marnosti, který právě v kontrastu s horskou vertikálou vyniká.
Adalbert Stifter (23. října 1805 Horní Planá – 28. ledna 1868 Linec) byl rakouský spisovatel, malíř a pedagog. Patří k nejvýznamnějším představitelům biedermeieru.
Caspar David Friedrich: Poutník nad mořem mlh (1818). Caspar David Friedrich (5. září 1774, Greifswald – 7. května 1840, Drážďany) byl německý malíř a kreslíř. Byl významný představitel krajinomalby německého romantismu.
Možná už citlivý spisovatel v závětří neutrálního Švýcarska tehdy mohl vnímat pach blížícího se válečného konfliktu, destrukci tradic a hodnot. Byť se v jeho životopise dočteme, že jako novinář psal apoliticky, přece – ještě před studiem architektury - spolu s germanistikou vystudoval forenzní psychologii, jistý náhled do mechanismů chování a jednání tedy měl.
„Tak toto je můj život, říká si znovu, a zjišťuje, že to žádný život není, že je to jen pouhé existování.“ Vegetování, opravili bychom dnešním jazykem ono poslední slovo povzdechu mladého poručíka v záloze, budoucího učitele, šťastně zasnoubeného. Zdá se, že všechno dobré ho čeká, nebo přinejmenším, že se mu rýsuje spolehlivá, zajištěná budoucnost. Téměř archetyp perspektivního muže. Ale to je právě důvod jeho strachu a námět Frischovy knihy - spočinutí, které zapíná výstražné světlo, nutí rozhodnutí k iniciativnímu přístupu.
Jistota je tu podobenstvím smrti, poddat se obecné konvenci je pro duši lačnou po zážitcích nízkým horizontem. A tak je třeba buď odpovědět na výzvu, vydat se do neznáma, anebo navždy mlčet. Frisch nachází ve své povídce ještě jednu možnost. Podle dobových reálií se hrdina Frischovy knihy pokouší vystoupat severní stěnou na horu Eiger v masivu Švýcarských Alp, na jednu z nejvyšších v Evropě, při jejímž zdolávání právě v době vzniku textu zemřelo postupně několik horolezců a první úspěšný výstup se podařil až roku 1938. Jak daleko se dostal Frischův hrdina Balz Leuthold při svém pokusu, to se nedozvíme. Podle toho, v jakém stavu se vrátí, můžeme spekulovat, že zřejmě byl v ohrožení života. Ale přesný průběh zůstává utajen, jako by onou odpovědí bylo ticho a mlčení, do nichž se noří.
Eiger (v překladu Obr) je nejvýchodnějším vrcholem horského masivu Jungfrau v bernském regionu Švýcarských Alp. Jeho výška je 3970 metrů nad mořem.
Odpověď z ticha je příběh očekávání, odhodlávání se k rozhodujícímu činu. Hlavní hrdina nakonec vykročí, vydá se na nebezpečnou cestu, vrátí se proměněný poznáním. Míru jeho oběti nezjistíme, přesto je zřejmé, že nahlédl nevyslovitelné. A tak teprve závěr knihy je vlastně skutečným začátkem.
