Když celá vláda, s ODS ve shodě, stojí za útokem USA na iráckého diktátora, Václav Klaus zapochybuje, zda je to správná cesta. Když si Špidlova vláda mne ruce, že se jí ve sněmovně podařilo prosadit rychlejší zvýšení daní, Klaus nečekaně využije svého práva veta a zákon posílá ke dnu.
Václav Klaus není prezident, který by na sebe nedokázal strhávat pozornost. A k tomu všemu se mu daří zvyšovat popularitu. V průzkumu těsně před prázdninami mu důvěřovaly dvě třetiny obyvatel, mnohem více než v dobách, kdy byl šéfem ODS.
... a o chybách se nemluví
MF DNES položila prezidentovi prostřednictvím e-mailu několik otázek včetně té, co se mu za půl roku podařilo, a co ne.
Na první část otázky se Klaus dlouze rozepsal, tu druhou nechal bez odpovědi. Možná si žádné pochybení nepřipouští, přesto se mu za první půlrok ne všechno dařilo. Nejprve si pokazil reputaci u amerického prezidenta. A to právě svými pochybnostmi o útoku na Irák.
"Pokud jde o setkání s následníkem Václava Havla v úřadě prezidenta, nemá o ně americký prezident zájem," stojí v zápise, který pořídil velvyslanec v USA Martin Palouš při nedávné schůzce George Bushe a Václava Havla.
"Ať se senátoři zamyslí"
Ani na domácí scéně nezůstaly jeho "protivládní" kroky bez odezvy. Když poslal (tak jak mu ústava velí) do Senátu své kandidáty na nové ústavní soudce, s částí z nich nepochodil. A to přesto, že se nenaplnily původní předpovědi Klausových oponentů, že nový prezident bude vybírat mezi příznivci ODS.
"Vysvětluji si to politikařením některých senátorů. Používají hru o ústavní soudce jako nástroje k jiným politickým účelům, a to je škoda," uvádí k tomu Klaus. A že se nenechá zahnat do kouta, dokazuje tím, že některé zamítnuté kandidáty navrhne znovu: "Bude užitečné umožnit senátorům ještě jednou se nad věcí zamyslet." Klaus se zkrátka nemění.
To, co ho v poslední době zaskočilo a na co nedokáže jen tak vyzrát, je jeho zhoršený zdravotní stav (přechozená angína, která vyústila v dlouhou léčbu). "Je to jisté varování a já věřím, že na ně lehkomyslně nezapomenu."
|
Šest měsíců první dámy Livia Klausová před půl rokem oznámila, že nechce být první dámou: "Chci zůstat paní Livií Klausovou nebo paní Livií." Říkala také, že její úlohou je vytvářet prezidentovi zázemí, v podstatě pro něj pracovat. Jak se jí to daří? Zdá se, že ano. Livia Klausová v roli první dámy nepůsobí nápadně. Po prezidentově boku je velmi často, sama však vystupuje skromně, často v roli nenápadného doprovodu. Přesto je však Livia Klausová poměrně činorodou první dámou. Velmi rychle vybrala pro prezidentský pár nové sídlo ve vilové čtvrti. V průběhu uplynulých šesti měsíců výrazně podporovala dobročinné projekty. Pustila se s vervou také do úprav zámku v Lánech. O tomto úsilí mluvil i Václav Klaus během léta v rozhovoru pro MF DNES: "Manželka velmi intenzivně pracuje. Pokouší se to dávat do určité stylové roviny." Všechny tyto činnosti manželka prezidenta provozuje nepříliš nápadně, jakoby mimochodem. V tom je také největší rozdíl mezi současnou první dámou a její předchůdkyní Dagmar Havlovou. Je to rozdíl daný předchozí profesí (Livia Klausová působila jako ekonomka, Dagmar Veškrnová jako herečka) a je dán také věkem (Livia Klausová se stala první dámou na prahu šedesátky, Dagmar Havlová přišla na Hrad, když jí ještě nebylo ani pětačtyřicet let). Nikoli nepodstatné je také to, že pro Livii Klausovou není tato role tak výraznou změnou. Po boku Klause žije již čtyřicet let, více než poslední desetiletí je přitom v roli manželky výrazného politika. Lze tedy říci, že zatímco pro Dagmar Havlovou byl příchod na Hrad zásadním životním zlomem, pro Livii Klausovou je nová role pouhou "změnou okolností". |
