"Co to má znamenat, taťko?" ptá se muže Božena Pešková, rolnice z Vilémova.
"Ále, to bude zas ňáká skupina Ztohoven. Ty Pražáci nevěděj, co roupama, potřebovali by malej bič a velkou lopatu," mručí nevrlý muž.
To už zvoní u vrat prezidentské kanceláře Mirek Topolánek a Jiří Paroubek. Co se to děje? Že by opět pověstný Klausův smysl pro humor? Prezident vychází s olivovou ratolestí s bílou vlajkou jako parlamentář. Lokaj Lkaj za ním nese kalamář, sommeliér Remízka zas savý papír.
"Vážené občanky, vážení občané," ozývá se od provizorního pulpitu: "Dnes ráno jsem se rozhodl abdikovat. Planeta se otepluje, i když se neotepluje. Po nádvořích šmejdí turisté s baťohy na zádech, z nichž tahají PET lahve. Takoví kryptoekolevičáci zaplavili tradiční sídlo českých králů. Pořád slyším slůvka, slovíčka jako radar, Sudety či trvale udržitelný rozvoj. Balík reformních vládních zákonů se mění v paskvil, ve výsměch pravicové politice. Za těchto okolností nemohu vést naši zemičku podle svých představ, a proto jsem se rozhodl odstoupit."
Střídá ho Mirek Topolánek: "Vážený pane prezidente, váš knír a stříbrné vlasy znamenaly pro ODS maják v rozbouřeném moři politiky."
Pak začala improvizovaná tisková konference. Jiří Paroubek prohlásil: "Vážený pane Klausi, říká se, že umění odejít včas je těžké. Dnes jste mě přesvědčil, že jste nadprůměrný umělec."
Z publika, kam se mezitím přiřítili zpravodajové a štáby světových listů i televizních stanic, padla první zmatená otázka: "Danny Piqolilla, Th e Guardian.
Pane prezidente, víte, kolik stojí zpáteční lístek druhou třídou v druhé třídě vlaku z Prahy do Kopidlna?"
"Na tak irelevantní otázku nebudu odpovídat," říká Klaus, "věnujte raději trochu obdivu mému vyjednavačskému nástroji. Oliva, jak víme, je dřevina křivolaká. A podívejte se, jak rovnou jsem vysoustružil žerď. To není jen tak."
Šéfové dvou hlavních parlamentních stran vytvořili skupinky se zahraničními žurnalisty a oznamovali, že už mají svého prezidentského kandidáta. Topolánek uvedl Dalíka, Paroubek Kočku.
