Od té doby však nemusel řešit žádný obtížnější úkol v domácí politice. V zahraniční naopak spíše neuspěl, když se snažil vnutit proevropským vládám svůj euroskepticismus.
Druhá půle volebního období bude neskonale těžší. Nadcházející volby jsou po deseti letech opět klíčovým střetem. Dokáže sociální demokracie obhájit svůj vliv, který jí získal Miloš Zeman? Nebo se na výsluní vrátí ODS a s ní hlad po radikálních reformách?
Ať už dopadnou volby jakkoli, pozornost bude upřena na Václava Klause, čestného předsedu ODS, který prohlásil, že bude prezidentem všech lidí. Jak povede sestavování nového kabinetu? To však není nic proti tomu, co ho čeká potom.
Ať už bude premiérem pan Topolánek (což nyní vypadá pravděpodobněji) nebo pan Paroubek, budou usilovat o to, aby byli vidět oni, nikoliv prezident.
Paradoxně by možná pro Václava Klause osobně bylo ještě horší variantou zvolení Mirka Topolánka. Stylem i povahou jsou si zcela cizí. A slavná SMS o "prázdném a falešném Topolovi" není jedinou příležitostí, kdy dal otec zakladatel ODS najevo pohrdání svým následníkem a jeho garniturou.
Vybalancovat soužití pravicového prezidenta a pravicového premiéra by bylo v našich podmínkách obtížnější než obvyklá "kohabitace", kdy mají prezident a premiér opačná politická znaménka.
Až dosud měl Václav Klaus štěstí – Grossova aféra se vyřešila díky rozhodnému postoji Miroslava Kalouska a tlaku veřejnosti v podstatě sama, prezident sbíral smetanu takřka zadarmo. Štěstí mu přejme i nadále, v druhém poločase to však nejspíš nebude mít tak snadné.
