Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Václav Havel v Americe ožil a přijel zcela fit

aktualizováno 
W a s h i n g t o n (Od našeho zvláštního zpravodaje) - Zvládl to jako kdysi. Po hektických dnech, kdy Václav Havel jednal od rána do večera, kdy ho program vyčerpával na těle i na duši, kdy ho krušilo tropické vedro a kdy se jeho biologické hodiny musely drasticky posunout o šest hodin dozadu a pak zase dopředu, vystoupil prezident v sobotu v Praze z letadla svěží a v nejlepší formě. Sešel po schůdcích, zamával, vtipkoval a nevypadal, že se nějak namáhá. Jeho přílet byl v ostrém kontrastu s odletem. "Věřím, že do Ameriky doletíme - a že doletíme zpátky," řekl prezident minulé úterý na letišti. Mnoho odborníků ho před cestou za Atlantik varovalo s tím, že na takovou zátěž není připraven. Při mezipřistání na Islandu jeho kolonu při cestě do hotelu a zpět na letiště uzavírala sanita první pomoci. Ještě den před odletem se prezident objevil ve večerním televizním zpravodajství, jak pokládá věnec u hrobu T. G. M., a vypadal unavený a nemotorný.
"Necítím se unaven," řekl před startem letadla prezident, avšak pak, jako by si chtěl dělat alibi, dodal: "Ale nikdo neví, co se stane." A opravdu se stalo. Na půdu Ameriky vstoupil jiný Havel. Čerstvý a plný energie. Muž, který se po únavném dni na státní večeři pořádané Billem Clintonem smál a žertoval, a dokonce tančil. Tančil? "Křepčil, on přímo křepčil," řekl jeden z účastníků večeře. Ilja Kotík, prezidentův lékař, byl spokojen. "Všechno v pořádku," řekl při zpáteční cestě. Ministr obrany Vetchý to viděl jasně: "Byl dobrý. Byl výborný. Byl den ode dne lepší," řekl o Havlovi. Prezident se nezadýchával a vypadal unaveně snad jen jedinkrát a na chvíli, právě na počátku úterní večeře, když pronášel přípitek. Ale to bylo v době, kdy jeho tělo, nařízené ještě na pražský čas, mělo už tři hodiny v noci a kdy prezident měl za sebou nejdelší den cesty: brzy ráno setkání s Henrym Kissingerem, pak vítací ceremoniál před Bílým domem, jednání s Billem Clintonem, jednání delegací, oběd na ministerstvu zahraničí, tiskovou konferenci s Clintonem, kratičkou recepci, společné fotografování, nakonec večeři s "křepčením" a potom ještě kdesi o samotě posezení s rockerem Lou Reedem. To všechno v takřka tropickém počasí. Vysoká vlhkost a teploty přes třicet stupňů moc neklesaly ani večer, takže se člověk potil na ulici i v noci. Počasím Washington připomněl Havlův maraton po zemích jižního Pacifiku a Asie z roku 1995. Mimoděk tak nabídl možnost porovnat prezidenta na cestách v dobách před operacemi a po nich. Havel zestárl. V roce 1995 se zdál neúnavný, navštěvoval místo za místem, zdánlivě neutahatelný, vždy připravený pohovořit a vidět něco dalšího. Ještě ráno v den odletu z Prahy vypadal prezident jako svůj tehdejší stín. Ve vedru, které trápilo i ty, kdo mohli jen stát, absolvoval vítání před Bílým domem, proto mnozí s napětím čekali, jak - a zda vůbec - obstojí. Dokonce i Bill Clinton, zdálo se, při dlouhém pochodu kolem jednotek čestné stráže, kdy se nejde po rovině, ale z kopečka, po vrstevnici a pak zase do kopečka, to vše na trávníku, byl ve střehu, připraven vystřelit levou ruku a podepřít Havla, pokud by to potřeboval. Nepotřeboval. Kráčel svižně. A na závěrečné tiskovce, kam přišel jen ve světle modré košili s krátkými rukávy, to byl Havel jako před třemi roky. Pohotový, pohodový, dobře naložený. Lidé seznámení s jeho soukromím řekli, že nebral žádné léky. Z lékařské péče zbyla jen rehabilitace známého terapeuta Pavla Koláře z dětské nemocnice v Motole. "Posilovali jsme dechové svaly a prováděli preventivní cvičení proti únavě," řekl Kolář. "Cvičilo se většinou třikrát denně, patnáct až dvacet minut." "Rehabilitace" není cvičení v pravém slova smyslu, ale spíše jakási "akupunktura prsty", kdy se Kolář dotýká míst na lidském těle, jež nazývá stimulačními zónami. Kolář je znám tím, že umí dělat zázraky, ale jeho prsty měly velkého spojence. "Je to prostě v něm," řekl o Havlovi Kotík s tím, že prezident se takto zotavuje vždy. Nejdřív pomalu a pak udělá velký skok. A pak je tady ještě jedna důležitá věc, o níž ví jen Václav Havel sám. "Miluji Ameriku. Velmi ji miluju," řekl v pátek. "Vždy, když sem přijedu, pookřeju."


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Edvard Beneš před svou vilou
ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval jako "zbabělec".To jsou témata zápisníku...  celý článek

Miss America 2014 Nina Davuluri. Někteří Američané ji šmahem odsoudili jako...
ZÁPISNÍK. Miss America a vůdkyně Bobo. Papež poskytl interview

Hrozné, Miss America je mohemedánka. Pinožení u klausistů. Proč na rozdíl od Němců odsuzujeme velkou koalici. Rozhovor Svatého otce. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.
Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se společností a myšlením vychází nově na...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.