Pětasedmdesátiletý Havel převzal cenu z rukou předsedkyně správní rady nadace Gaby Langošové. Na svého přítele Jana zavzpomínal s tím, že z něj vyzařoval zvláštní vnitřní klid. "Přál bych si, aby z našich ministrů vnitra čišel klid, a nikoliv pocit ohrožení," poznamenal exprezident.
Cena Jána LangošeCena je pojmenována po někdejším federálním ministru vnitra, slovenském politikovi a předsedovi správní rady tamního Ústavu paměti národa, bývá každoročně udělována na národní a mezinárodní úrovni. V národní části jsou oceňováni Slováci, v druhé pak zahraniční osobnosti. Langoš zemřel v roce 2006 při automobilové nehodě nedaleko Košic. |
Správní rada Langošovy nadace se podle Martina Bútory rozhodla udělit letos ocenění právě Havlovi kvůli jeho neutuchajícímu hledání mravního ukotvení lidského chování, jeho smyslu pro povahu lidských práv a jeho zájmu o věci veřejné.
Významný dramatik a spisovatel Havel působil v době komunistické totality nejprve u divadla. Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následné období normalizace pro něj ale znamenaly vyřazení z oficiální kulturní sféry. V éře totality byl činný v disentu. Vládnoucímu režimu dělal starosti zvláště po roce 1977, kdy se významně podílel na vzniku opozičního hnutí Charta 77. Za své postoje byl několikrát stíhán a ve vězení strávil téměř pět let.
Kadlečík přítomné pozdravil a za ocenění poděkoval z videozáznamu. Cenu za něj převzala jeho dcera.
Slovenský prozaik, esejista a básník Kadlečík byl za komunismu kvůli svým politickým postojům propuštěn ze zaměstnání v Biografickém ústavu Matice slovenské. O své zážitky s ním se s publikem podělil spisovatel Ludvík Vaculík, do jehož samizdatové edice Kadlečík přispíval.
Byl také vyloučen ze Svazu slovenských spisovatelů a po dobu trvání normalizace nesměl oficiálně publikovat. Místo toho pracoval v prodejně knih, v 80. letech byl varhaníkem v evangelickém kostele.
