Čtenáři se v on-line rozhovoru zajímali o to, jak Urbiš vnímal čas. "Měl jsem plus minus 5 až 6 hodin přibližnou představu o čase, ale to se postupně měnilo. Stalo se mi, že jsem volal svému ‘opatrovníkovi’, aby přijel a vzbudil jsem o půl třetí ráno nejen jeho, ale celou rodinu," odpověděl Urbiš.
Jedna z otázek směřovala k tomu, jaký byl terapeutův nejsilnější zážitek během pobytu ve tmě.
"Nejsilnější zážitek, těžko popsatelný, bylo jakési podivuhodné vnímání NIC. Ležím na lůžku, přestávám vnímat dotyk těla, ztrácím jakékoliv pocity, je jenom NIC. Není to ani příjemné, ani nepříjemné, není tam chtění, ani nechtění, není tam NIC," odpověděl Urbiš.
Odpovědi terapeuta Urbiše čtěte zde |
"Jenom občas někde v prostoru probleskne jakási informace vztahující se k mému životu, má formu textové zprávy a nemá žádný emocionální náboj, je mi úplně lhostejná. Některé z dalších se nedají publikovat, protože nejdou vůbec popsat," dodal.
V on-line rozhovoru přišlo na řadu i téma jídlo. Terapeut měl během pobytu v krytu k dispozici balenou vodu, nutriční nápoje a pečivo. Na každý den má připravenou dvěstěgramovou dávku nutričně velmi hodnotného jídla s hmyzem, například tyčinky s přídavkem moučných červů či larev potemníků a také suchary s drceným hmyzem.
"Ta strava mně ze začátku docela chutnala. Problém byl, že jsem neměl vůbec chuť k jídlu. Později ovšem už mi nechutnalo vůbec nic," okomentoval svůj apetit Urbiš.
Po deseti dnech opět na světle
Andrew Alois Urbiš ve čtvrtek dopoledne vyšel z krytu ven. Hlavu mu zakrývala černá nepropustná kápě, na cestě k autu ho doprovázel lékař.
"Chceme v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné začít brzy nabízet vytíženým lidem terapii tmou. Proto musím nejdříve na vlastní kůži zjistit, co takový pobyt obnáší," vysvětloval před svým pokusem.
MF DNES bylo jediným tištěným médiem, které mělo s psychologem Urbišem domluvený kontakt - terapeut měl možnost jednosměrného telefonování z krytu ven, reportérovi MF DNES umožnil i návštěvu. Během pobytu v krytu Urbiš také odpověděl na desítky dotazů čtenářů iDNES.cz. - čtěte Tmou překonáte syndrom vyhoření, vzkazuje čtenářům psycholog z krytu
Úzkost přepadla terapeuta po osmdesáti hodinách. "Zdálo se mi, jako by ta tma na mě padala, měl jsem také pocity, že jsem na nějaké kovové konstrukci vysoko ve tmě nad městem, konstrukce se kymácí a já mohu spadnout dolů," řekl reportérovi Urbiš.
Nejhorší noc zažil Urbiš zřejmě pátý den. Od redaktora MF DNES si nechal přinést kapky do očí. Dostal totiž zřejmě zánět spojivek. "Nechápu, jak je to možné, jsem v absolutní tmě a dostal jsem zřejmě zánět spojivek," řekl Andrew. "Chtělo se mi strašlivě moc spát, až mě z toho bolelo celé tělo, ale nešlo to," dodal k těžké noci.
Až po týdnu v naprosté tmě se terapeut a psycholog "aklimatizoval". "Teprve nyní je mi opravdu dobře," svěřil se redaktorovi Andrew Alois Urbiš.
