Nestane se tak.
A to přesto, že se žádné statisíce obyvatel Česka za prací do Španělska, ani do Itálie či Francie nechystají.
Ať si říká kdo chce, co chce, jsme v tomto směru unijními občany druhé kategorie.
Přitom jednání připomínají kolovrátek.
Donekonečna jsou nabízeny studie, průzkumy, odhady, čísla, která dokazují, že občané České republiky nemají v úmyslu zaplavit západní Evropu. Lidé jako Jacques Chirac (naposledy v pondělí při pařížském jednání s premiérem Jiřím Paroubkem) či předtím Gerhard Schröder jsou k tomu naprosto hluší a slepí.
A jejich argumenty jsou stěží přijatelné.
"My víme, že Čechů asi tolik nepřijede, ale Poláků by bylo určitě moc a to není sociálně únosné," říkají západní politici.
Ostatně hrozba "polského elektrikáře" byla jedním z argumentů pro odmítnutí nové euroústavy v zemi galského kohouta.
"Tak postupujte u každého jinak a uvolněte trh práce alespoň pro nás," argumentují čeští politici při jednáních ve Španělsku, Francii či Itálii.
Odpověď: "To není možné. Takto Evropská unie nefunguje! Všechny nové země, nebo nikdo." Chtělo by se dodat, že právě proto Unie v mnoha věcech skutečně nefunguje.
Každý přece ví, že dotační zemědělská politika EU je neudržitelná a nesmyslná. Dávat více než čtyřicet procent rozpočtu farmářům v době, kdy Evropu začíná válcovat v mnoha směrech Čína a kdy se Evropa nedokáže přiblížit ke Spojeným státům, je neodpovědné k nastupujícím generacím.
Neustálé omílání některých evropských i našich politiků, co ještě udržet z hroutícího se modelu sociálního státu, vede EU pouze k menší konkurenceschopnosti a zvyšování dluhů. Jistěže nelze za rok ani za dva zcela reformovat penze či vyřešit problémy zdravotnictví a prudce snížit nezaměstnanost. Politická nerozhodnost však trvale brzdí potřebné reformy a Evropská unie je v "brzdění" nepřekonatelným mistrem.
Všichni experti hovoří o tom, že stejně rychlý rozvoj není ve všech zemích pětadvacítky možný. Že EU musí být vícerychlostní, že výchozí podmínky jsou různé. To je navíc již dnes holou skutečností.
Tím se obloukem vracíme k uvolnění pracovního trhu pro všechny občany Unie, tedy i pro lidi z "nových" států.
I v tomto případě se ví, že Češi se nemíní masově stěhovat za prací.
Také se ví, že například v Paříži či v Lyonu postrádají zručné řemeslníky.
Přesto tam Unie "svým" lidem nadále neumožní pracovat.
Vyjednávání českých představitelů, aby se už příští rok situace v tomto směru změnila, tak podle všeho nikam nepovede.
Pracovní trh Evropské unie zůstane i na další roky zabetonovaný.
Co to znamená? Že někteří jsou si v Unii orwellovsky rovnější, že Češi zůstali v tomto ohledu občany druhé kategorie.
