Podle průzkumu institutu IRI se jen tři procenta dotázaných označila za lidi "zcela nenáboženské". V pátek, ve sváteční den muslimů, bývají istanbulské mešity plné. Stejně jako módní bary ve zdejším přístavu.
V témže průzkumu respondenti uvedli, že si nepřejí zavedení islámského zákonodárství šaría, muslimské extremisty považují za hrozbu a nevadí jim, že stát náboženství vykázal do soukromé sféry.
Nebyli by však proti, kdyby školy vzdělávaly malé Turky více nábožensky, což je dnes bezmála protizákonné.
Jinými slovy: nic proti modernímu a sekulárnímu státu, ale musíme být proto zrovna všichni ateisté?
Evropská strana?
Sekulární Turecko je vůbec v kontextu muslimského světa zvláštní zemí: papeže Benedikta XVI. vítalo s nedůvěrou, ale loučilo se s ním jako se starým přítelem.
Druží se s Izraelem, kterému pomáhá řešit i jeho náboženské spory s Palestinci. Je členem Severoatlantické aliance, tedy blízkým spojencem USA. Usiluje o vstup do EU. Spor o směřování Turecka se přesto zdá být nekonečný.
Nyní vládnoucí a stále nejsilnější Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), vyrostlá z konzervativně náboženských kořenů, se sama obvykle přirovnává k evropským křesťansko-demokratickým stranám.
Islamizace země
"To my slaďujeme turecké zákony s evropskými. Platí snad v EU šaría?" prohlásil pro týdeník Time Abdullah Güll, předák AKP. Právě jeho kandidatura na prezidenta, které se vzepřely striktně sekularistické síly, odstartovala politickou krizi a v důsledku přivedla Turky k nedělním předčasným volbám.
Premiér Recep Tayyip Erdogan, tedy šéf AKP, dodává: "Jsem premiérem sekulárního státu, moje strana není náboženskou organizací." Jinak však situaci hodnotí tamní nacionalisté i evropští odpůrci tureckého vstupu do Unie.
"Během posledních deseti patnácti let se o slovo hlásí stoupenci islámské tradice. Není náhodou, že teď Turecku vládne islamistická strana, která již přijala řadu opatření vedoucích k islamizaci země," uvedl pro MF DNES německý orientalista a byznysmen, nyní hlasitý kritik turecké vládnoucí strany Hans-Peter Raddatz.
Podle svých odpůrců neříkají předáci AKP nahlas vše a touží po návratu pořádků, které vládly za osmanských, nesekularizovaných časů. Ještě jinak vidí nadcházející souboj komentátoři, často - nikoliv však nutně - spojeni s myšlenkami AKP.
Podle nich jde o mocenský střet relativně nové, již moderně vzdělané venkovské obchodnické vrstvy, která se však nezřekla svého náboženství, se starými vojenskými a politickými elitami z velkých měst, jež přísahají na nezávislý národní stát.
Od islámu k islámu?
1923
Nová turecká republika byla svým zakladatelem Mustafou Kemalem Atatürkem prohlášena za sekulární i za cenu represí vůči muslimům. Strážkyní takového uspořádání se stala armáda.
1960
Od tohoto roku armáda již čtyřikrát sesadila ty vlády, které považovala za hrozbu sekulárnímu charakteru země.
2001
Turecký soud zrušil Stranu ctnosti, kterou vzhledem k jejím islámským kořenům shledal nebezpečnou pro charakter země. Její následovnicí se stala Strana práva a spravedlnosti, která v roce 2002 jasně zvítězila ve volbách. Ta vládne dosud.
