Nad plnými talíři cizokrajných pochoutek se národy sbližují lépe než u prázdného stolu. Muma Temirovová nosí svým hostům, manželům Novotným, bramborové placky zvané chičin, fazolovou pomazánku či jehněčí maso s těstem. Hovoří o dětech, rodině a čerkeském etniku.
Zatímco si rodiče povídají v kuchyni, z protějšího pokoje se co chvíli ozve povyk a výskání. To si synové Temirovových, menší Umar a větší Adam, hrají s dcerou českého páru Světlanou. "To je jak u nás na Kavkaze, kde žije spolu hodně národností a jako první se vždycky sblíží děti. Adam chodí do české školky a mluví o dost lépe než já," říká Mumin manžel Murat.
Než se Novotní vypravili do vinohradského bytu, zjistili si základní informace o původu svých hostitelů. "Kavkaz je, alespoň pro Středoevropana, dost nepřehledný," vysvětluje antikvář Igor. To, že část poslední listopadové neděle stráví s Čerkesy, příslušníky národa, jehož většina členů žije mimo svou domovinu (v Turecku, Blízkém východu, USA či západní Evropě), byla náhoda.
"Neměli jsme preference, ke komu chceme. O projektu jsme slyšeli z minula a připadala nám tato myšlenka sympatická. Žijí tady kolem nás zahraniční lidé, o kterých nevíme a nemáme šanci se potkat. Svolali jsme rodinnou poradu a přihlásili se," popisuje Igorova žena Hana.
Pro čerkeskou rodinu je to vítaná možnost, jak poznat Čechy a popovídat si s nimi v češtině. "Bydlíme tady devět let, prvních čtyři pět let jsme neměli s Čechy žádný vztah. Pracoval jsem jako redaktor v Rádiu Svobodná Evropa, což je poměrně uzavřená organizace. Česko známe dobře, ale ne české lidi osobně a to nám vadilo," vysvětluje Murat Temirov, který v Praze vede vzdělávací projekt pro novináře z bývalého Sovětského svazu.
Líbí se nám tady, ale vrátíme se do Ruska, říkají Čerkesové
Až na zdlouhavé byrokratické procedury spojené například s prodloužením pobytu si Kavkazané život v Česku pochvalují. "Cestovali jsme po řadě zemí a tady je nám nejlíp," říká Murat. S uznáním zmiňuje zdejší přírodu, infrastrukturu, sociální systém, architekturu a klid.
Přesto cizinci plánují návrat domů do Čerkeska na jihozápadě Ruska. "Rodiče už jsou staří a já jsem jejich jediný syn. Když řeknou, tak se vrátíme. To je kavkazská mentalita," líčí s úsměvem úzké rodinné vazby.
Projekt Rodina odvedle poosmé zorganizovalo občanské sdružení Slovo 21. Letos probíhá v celkem 50 domácnostech. K nedělnímu obědu usedli s českými rodinami Nigerijci, Mongolové či Ukrajinci. "Hodně lidí má zájem o setkání s Vietnamci, ale je to uzavřená komunita a není to tak snadné," říká jedna z koordinátorek projektu Polka Zofia Bałdyga.
Většina rodin se do projektu přihlásila přes internet. Organizátoři se je snažili "spárovat" tak, aby si měly co říct. Podle pořádajícího sdružení se řada rodin, které spolu v předchozích letech poobědvaly, dodnes stýká.
