"Sugestopedie, či superlearning, to je Komenský jedenadvacátého století," prohlašuje psycholog Petr Vladyka, který se výukou jazyků netradičními metodami zabývá ve své škole AEGEA.
"Celý zázrak stojí na myšlence, že každé dítě na světě se naučí mluvit, aniž by před tím muselo zvládnout gramatiku."
Jednou ze základních alternativních metod, nabízených na českém trhu, je sugestopedie, někdy nazývaná Lozanovova metoda. Jedinou její českou lektorkou, která má certifikát přímo od autora metody Georgi Lozanova, je Petra Kořená ze školy Multilingua.
"Když dělal v roce 1965 bulharský psychiatr Lozanov pokusy s pamětí, došel k neskutečným výsledkům. Zjistil že je možné zapamatovat si tisíc slov za den," popisuje počátky sugestopedie Kořená.
"Zjistil však také, že lidé nejsou schopní takto zapamatovaná slova používat. Hledal tedy kompromis a vytvořil výukovou metodu, která bere v úvahu celého člověka, používá princip hry."
Petr Vladyka popisuje sugestopedii jako atak určité sféry mozku, která zahrnuje například schopnost dětí učit se spontánně.
"Dospělí jsou naopak zvyklí učit se velmi klasicky. Zatímco nejsilnější lidský kanál pro vnímání je zrakový a pohybový, používá se paradoxně nejčastěji sluchový, který je nejméně účinný," říká.
Lektoři v sugestopedických kurzech se tedy snaží "otevřít" v lidech cesty, jimiž mohou informace přijímat mnohem efektivněji, než při klasickém učení.
"Na hodinu přijdu s kufrem, i na začátečníky mluvím hned anglicky, ptám se, jak se jim daří, popisuji, jak jsem právě přiletěla, vytahuji hračky, obrázky, sem tam vsunu české slovíčko, mluvím pomalu, opakuji. Lidé mi rozumí, slyší slovíčka a gramatiku, která bude následovat," líčí Petra Kořená průběh své hodiny.
"Pak dostanou lidé texty, modelový příběh je čten na pozadí klasické hudby. To je takzvaný aktivní koncert, během kterého si dělají poznámky. Pak přijde pasivní koncert, jiná hudba, znovu se čte příběh, lidé mohou mít zavřené oči a poslouchají," pokračuje lektorka. Informace, získané tímto způsobem, pak mozek zpracovává v noci, ve spánku. "V dalších dnech se čte, hrají se hry, hlavně se mluví a mluví," dodala Kořená.
Petr Vladyka upozorňuje, že důležitou součástí kurzů je nedirektivní přístup, popření struktur klasické školy, princip hraní si i relaxace.
"Nesedí se v lavicích ale v kruhu, učitel není nadřízený, ale jakýsi asistent," popisuje Vladyka.
Petra Kořená zdůrazňuje, že sugestopedie nevyužívá manipulativních metod, které zasahují do lidské psychiky. "Nejde o žádnou hypnózu, řízenou relaxaci, psychowalkmany či podprahovou stimulaci."
Za sugestopedii či superlearning však podle ní označují své kurzy i některé agentury, které pracují na základě špatných interpretací Lozanovovy metody. Domnívá se, že se často vytvářely z velmi povrchních informací, které pronikly z Bulharska na západ.
Sugestopedické či superlearningové kurzy obvykle stojí kolem sedmi tisíc korun. "Za čtrnáct dnů kurzu je člověk schopen naučit se dva tisíce slov a velkou část umí i používat. Myslím si, že každý kdo slibuje víc, lže." dodala Petra Kořená.
Dalším z netradičních způsobů výuky jazyků je Nepustilova metoda. Praktikovat ji začal brněnský psycholog Vladimír Nepustil před patnácti lety.
"Je to metoda rychlého vstupu do jazyka. Gramatika se vysvětluje pomocí tabulek a procvičuje se skupinovým drilem. Velmi brzy se učí rozlišování časů," popisuje metodu Ivana Šmitáková z Nepustilovy jazykové školy.
"Malé děcko slyší všecko - je tu neustálé vnímání, tedy pasivní příjem širokého spektra mluvené řeči," napsal o své metodě již zesnulý Vladimír Nepustil.
"Dítě žvatlá - tedy stálým opakováním nejjednodušších prvků a struktur řeči si aktivně buduje předpoklady pro pozdější srozumitelné vyjadřování," vysvětloval své taje Nepustil.
Ivana Šmitáková říká, že Nepustilovy kurzy jsou vhodné pro chronické začátečníky.
"Metoda je však schopná dovést člověka až do velmi vysoké úrovně obtížnosti jazyka," dodala.
Dvouměsíční kurz, který obsahuje šest až osm hodin výuky týdně, stojí v Nepustilově jazykové škole 3500 korun.
Alternativní způsoby výuky se neuplatňují jen při studiu cizích jazyků.
Když se například vrcholoví manažeři honí v teplákách po lese, učí se možná efektivněji řídit svoji firmu. Takzvaný outdoor training je vzdělávací metoda, která se představě tradičního manažerského vzdělávání radikálně vymyká. Především tím, že kurzy se odehrávají v přírodě, formou her, často fyzicky i psychicky náročných modelových situací. Má však šedesátiletou tradici a uplatňuje se ve čtyřiceti zemích světa.
V Praze nabízí kurzy metodou outdoor trainingu společnost Česká cesta. Ta se vyvinula jako specializovaná odnož Prázdninové školy Lipnice, jejíž kurzy byly populární už před rokem 1989. Obě vzdělávací firmy patří do celosvětové sítě Outward bound.
"Ve čtyřicátých letech srovnával v Anglii německý pedagog Kurt Hahn schopnost zkušených mořských vlků přežít a obstát ve srovnání s jejich mladšími, často fyzicky zdatnějšími a odolnějšími kolegy. Zjistil, že staří mají mnohem větší šanci na přežití díky zkušenostem, které se nedají naučit teoreticky," popisuje základ metody manažerka České cesty Kristýna Křížová.
Hahn založil školu pro námořníky s názvem Outward bound, což je v námořní angličtině výraz pro okamžik, kdy loď opouští bezpečí přístavu a vyplouvá k plavbě na širé moře.
Škola realizovala myšlenku tréninku modelových situací a chování v nich. Postupně se zaměřila i na pořádání kurzů pro veřejnost i manažery a trénink sociálních dovedností, týmové spolupráce, komunikačních dovedností a celkový rozvoj osobnosti.
"Hra je kus života na nečisto. Člověk může při hře dělat chyby bez následků, které musí nést v reálném životě. Hra vede k možnosti uvolnit některé složky osobnosti, potlačené výchovou," říká Kristýna Křížová.
"Kurzy Prázdninové školy Lipnice, určené pro veřejnost či školy, jsou pozváním do různých oblastí lidských schopností. V případě České cesty jde spíše o trénink týmové práce, komunikace, vedení lidí, tvořivosti či přijímání výzev," dodala Křížová.
