Tak blízko k dopravní nehodě a tolikrát za sebou jsem nikdy nebyl. Pocit, že teď už opravdu do někoho narazíme, byl permanentní. Přestože trávím za volantem hodně času, až v policejním voze jsem pochopil, jak nepředvídatelné může být chování ostatních řidičů.
S policisty jsem strávil část jejich směny právě proto, abych mohl sledovat chování řidičů v momentě, kdy se k nim blíží auto se zapnutými majáčky. Tomu by měli co nejvíce usnadnit průjezd.
Do auta mě přibrali policisté z pražské pohotovostní motorizované jednotky. Tedy ti, kteří spěchají na místo v okamžiku, kdy někdo zavolá o pomoc na tísňovou linku 158.
Jedeme po pražském Václavském náměstí, když velitel hlídky a zároveň řidič Rudolf Pilát dostane hlášení o přepadení v asi čtyři kilometry vzdáleném činžáku. Ulicemi se rozezní siréna, výlohy obchodů vracejí modré odlesky majáčku a po pár metrech se objevuje první problém. Hlídkový vůz dojíždí tramvaj, která zrovna brzdí v zastávce.
Tramvaják reaguje správně a nechává dveře zavřené, aby se cestující nevrhli přímo pod kola policejního vozu. Jenže do vozovky vstupují lidé z chodníku v obavě, že jim tramvaj odjede. Poprvé zatínám prsty do sedačky.
Dodávka kličkuje, to už neubrzdíme!
Dál pokračujeme centrem po tramvajových kolejích, takže ostatní auta míjíme s bezpečným odstupem. Potíž nastává kousek před cílem na čtyřproudé ulici s pruhy oddělenými travnatým pásem. Provoz houstne. Šoféři sice uhýbají, ale každý jinak. Policejní auto mezi nimi musí dramaticky kličkovat.
"Když je hustý provoz, je lepší jet uprostřed a auta se mohou řadit k levé i pravé krajnici," říká od volantu Rudolf Pilát. "Když je silnice volnější, pak by měli řidiči uhnout do pravého pruhu a nám nechat levý," vysvětluje.
A hlavně dávat blinkr, aby bylo jasné, co řidiči zamýšlejí, dodávám v duchu, když dodávka jedoucí před námi náhle uhne doprava zrovna do trasy, kam Rudolf Pilát naše auto namířil.
Na zadní sedačce zběsile sešlapávám imaginární brzdový pedál, ale nic se pochopitelně neděje. Auto se řítí dál. Kdybych byl za volantem já, v tenhle okamžik bych už svižně dobrzďoval.
Nárazník dodávky se rychle blíží. Když policista strhne volant a namíří vůz do skulinky nalevo, tentýž manévr napadne i šoféra dodávky. Až teď následuje ostré brzdění – není kam uhnout.
Uhnout a zůstat stát na místě
Policisté se shodují, že řidiči neumějí na "majáčky" reagovat. Co by tedy měli správně dělat, když uslyší sirénu?
"Nejdůležitější je průběžně sledovat, co se kolem vás i za vámi děje. A pak se snažit uhnout zásahovému vozidlu z cesty. Když už je blízko, tak nejlépe zůstat stát na místě," radí šéf dopravní policie Leoš Tržil.
Jednou z potíží, která policistům i záchranářům komplikuje práci, je hlasitá hudba, kterou si lidé zvykli v autech poslouchat a která výstražné sirény přehluší. Nepomáhají ani moderní vozy, jejichž kabiny dělá výrobce odhlučněné.
Největším rizikem je, pokud si řidič všimne policistů či sanitky na poslední chvíli a začne zmatkovat. I kvůli tomu se stávají stovky nehod. Za první čtyři měsíce letošního roku v Česku havarovalo už 584 policejních vozů. Sami policisté zavinili 267 nehod, za ostatní, tedy většinu, mohou ostatní řidiči.
"A to se do těchto čísel započítávají i případy, kdy policisté nabourají úmyslně, aby zastavili pronásledovaný vůz," připomíná Veronika Benediktová z policejního prezidia.
Na druhou stranu je ve statistikách i dubnová nehoda z Brna, kdy se na jedné křižovatce srazila s policejním vozem dvě auta. "Hlídka vjela do křižovatky se zapnutými majáky. Řidiči osobních aut jí nejspíš nedali přednost," uvedl tehdy mluvčí jihomoravských policistů Pavel Šváb.
Nehod policejních vozů ovšem rok od roku ubývá. Ještě před pěti lety bylo poškozeno přes dva tisíce hlídkových aut ročně. Loni o pět set méně.
