Celkem 167 z téměř čtyř stovek účastníků dorazilo úspěšně v pátek dopoledne do cíle v Chrudimi po náročném sedmdesátikilometrovém pochodu v plné polní.
Vyzkoušeli si tak strastiplnou cestu výsadkářů Rudolfa Pernického a Leopolda Musila ze skupiny Tungsten, kteří 21. prosince 1944 měli přistát u Hlinska. Chybou navigátora se však octli sto kilometrů od místa určení u Libenic u Kolína. V mrazu pak pochodovali až do Studnice u Nového Města na Moravě, kde je kontaktoval domácí odboj.
"Letošními rekordmany se stali naši odstřelovači, kteří celou trasu zvládli za dvanáct hodin a sedmnáct minut čistého času, což je určitě vynikající výkon," uvedl náčelník štábu 43. výsadkového praporu v Chrudimi Robert Dziak.
"Chyběl čaj s rumem, jinak by se šlo líp"
Přesun byl rozdělený na dvě části po pětatřicet kilometrech. "Všichni šli předem určenou trasou s tím, že měli povinnou přestávku na zřícenině hradu Lichnice nedaleko Třemošnice. Chlapi si tak vyzkoušeli, co všechno museli jejich předchůdci absolvovat," dodal náčelník.
O tom, že to nebylo nic jednoduchého, svědčí mimo jiné fakt, že většina účastníků po příchodu do hradu s bohatou vojenskou historií dorazila tak unavená, že stačila tak akorát spolknout gulášovou polévku s chlebem, vypít horký čaj a před dalším pochodem se pár hodin prospat.
"Škoda jen, že ten čaj není s rumem, to by se nám šlo dál určitě líp," mudrovali někteří.
"Nabízela jsem jim, že je seznámím s historií hradu, ale oni si jen koupili turistickou známku, najedli, zabalili do spacáků a šli raději spát. Bylo vidět, že toho mají opravdu dost," řekla kastelánka Ivana Matyková.
Vojáci toho moc nenapovídali. Nejčastěji si vyměňovali drobné rady včetně toho, jak a do čeho se převléknout, aby nenastydli.
"Obdivoval jsem je, co všechno dokážou absolvovat. A když jsem viděl, jak některé skupiny místy ostrým tempem pochodují a chvílemi i s plnou polní a zbraněmi ultraparagáni běží, musel jsem před nimi smeknout," chválil výkony účastníků fotograf Petr Topič, který s vojáky strávil část noci na Lichnici.
Pochodovali ostrým tempem s plnou polní
"Tohle tempo máme v popisu práce," komentovali své extrémní nasazení členové elitních komand.
Celou akci ve všech kritériích splnila polovina ze sedmdesáti družstev. "Celkem došlo 167 účastníků. Ale bylo to tak, že spolu třeba přišli dva, tři lidé a každý z nich byl z jiného družstva. Zajímavý je také fakt, že se letošního ročníku zúčastnilo jedenáct žen a čtyři z nich všechny podmínky splnily, " dodal náčelník Dziak.
Zatímco první polovina cesty vedla stejnými místy, jako šli v roce 1944 Pernický s Musilem, ve druhé části se vojáci od jejich trasy odklonili a směřovali k chrudimské posádce.
"První etapa je dobrá, po smíšeném terénu, vedla po asfaltu a polních cestách. Noční odpočinek byl ale velice krátký, tělo se nestačí zregenerovat a druhá osmihodinová část byla velice náročná," vidí důvod toho, že do cíle dorazila necelá polovina účastníků náčelník Dziask.
O to větší uznání patří podle něj těm, kteří všechny podmínky splnili a do cíle dorazili v časovém limitu.
Loni se nultého ročníku zúčastnili hlavně výsadkáři, letos přizvali i příslušníky dalších útvarů, například z pardubické logistické brigády nebo dělostřelecké brigády z Jinců a aktivní zálohy.
