Ještě v šedesátých letech se 95 procent dětí rodilo v manželství. Dnes už je to jen něco málo přes 60 procent. Ostatní se rodí nesezdaným partnerům nebo samotným matkám. Podobný trend odklonu od klasické rodiny je patrný v úplně všech evropských zemích.
Zároveň roste počet dětí, které vyrůstají v neúplné rodině. V Česku už je jich zhruba čtvrtina – ať už proto, že se partneři rozešli, nebo proto, že si čím dál víc žen pořizuje dítě už s tím, že nechtějí žít s jeho otcem. Vzhledem k tomu, že se stále více manželství rozpadá, bude v budoucnu mnohem početnější také model rodiny označovaný jako 2 + 2 + 1.
Jsme "patchworková" rodina
Po osmi letech se Ilona Němečková s mužem rozvedla. Rozuměl si se skleničkou lépe než s ní a s dětmi. "Honzíkovi byly tři roky, Janičce sedm. Nebyla jsem z toho šťastná, taky jsem si kdysi myslela, že se bereme napořád. Ale nebýt rozvodu, nepotkala bych Jiřího," vypráví osmatřicetiletá žena a brzy nevěsta.
NEÚPLNÉ RODINYMimomanželské děti Děti narozené mimo manželství Země s nejvyšším počtem otců samoživitelů (mužů, kteří vychovávají děti sami) Pozn.: V Česku statistiky nedělí samoživitele |
Vytvoří tak patchworkovou rodinu (z anglického patchwork – látání), jak začali odborníci nazývat nová manželství s dětmi z více vztahů. Tedy rodinu sešitou z mnoha různých kousků. Vzhledem k tomu, že v počtu rozvodů je Česko na špici Evropy, bude takových rodin přibývat.
Přibývá samoživitelů i samoživitelek
To Kateřina Jirků se rozvádět nechtěla. Měli s mužem devítiletého syna, ale manžel přesto odešel za jinou. "Slíbila jsem si tehdy, že Dominikovi nebudu vodit nové tatínky a že ho raději vychovám sama. A to se taky už pět let daří," říká matka samoživitelka.
Oba typy rodin (plus rodiče vychovávající jedináčky, protože se snižuje počet narozených dětí v rodině a "normou" začíná být jen jedno dítě), budou do budoucna nejčastějšími modely. Nepřímo to potvrzuje studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Ta zjišťovala, jak se vyvíjely rodiny u nás a v Evropě od šedesátých let až do dneška.
A přinesla dvě hlavní zjištění. Zaprvé: počet dětí narozených mimo manželství se za posledních padesát let sedmkrát zvýšil a dál roste. V Česku dosahuje téměř čtyřiceti procent a v mnoha jiných evropských zemích už překročil polovinu.
Zadruhé: roste počet samoživitelek a samoživitelů, a to opět v celé Evropě. Mnohem víc je jich mezi ženami (mužů samoživitelů je v průměru deset procent). V Česku je rodičů, kteří vychovávají dítě sami bez partnera, přibližně 22 procent, jsme tak na třetím místě v Evropě.
"Stále více dětí zažívá během dětství několik rodinných uspořádání a žije po určitou dobu jen s jedním z rodičů nebo v rekonstruované rodině, tedy s jedním rodičem nevlastním. Rozšiřuje se také trend osamělého rodičovství, což se týká především žen," shrnuje autorka výzkumu Anna Šťastná.
|
"Stále více dětí zažívá během dětství několik rodinných uspořádání a žije po určitou dobu jen s jedním z rodičů." Anna Šťastná, autorka výzkumu |
Diskriminace za více dětí
Což se zatím neděje. Společnost lidem s velkými rodinami moc nevychází vstříc a nepočítá s nimi. Fotografka Sára Saudková (má čtyři děti) to dobře zná.
"Pokud jde o naši smečku dětí, považuji je za největší bohatství, které můžeme mít," říká. Reakce okolí jsou příjemné, obdivné až užaslé, jak to všechno zvládají.
"Není to nejpohodlnější volba, ale jsem za ni ráda. Jenže do rodinného vstupného se už jaksi nevejdeme, překračujeme limit. Který idiot to vymyslel, netuším. Naše rodina není o nic horší než ty méně početné, tak proč tyto limity? Je přece správné, že vedu děti ke sportu, ke vzdělání, ke kultuře, ne?" kroutí hlavou.
PSYCHOLOG: LÁSKA NENÍ DOBRÝ ZAČÁTEK STABILNÍ RODINYPospojované rodiny nebyly výjimkou ani v dávné minulosti, tehdy to ale bylo z jiných důvodů, říká psycholog Petr Hroch. V minulých staletích bylo přece téměř nemyslitelné se rozvést... To ano, ale třeba poskládané rodiny tu jsou odedávna. Ve středověku platilo, že muž si vzal ženu, až když měl něco našetřeno. Žena po prvním či druhém dítěti často zemřela na následky porodu, tak si vzal další. Pak sám zemřel a ona si vzala čeledína. Tak se ocitlo několik dětí z různých vztahů v jedné rodině a dnes máme totéž. Rozdíl je v něčem jiném: tehdy se udržovala jakási tradice rodu, důvod, proč mělo smysl pokračovat dál. My jsme ti kováři, kteří... Nebo: k našemu mlýnu patří celé kusy pozemků... A když se do rodiny doplňovali noví lidé, tak na základě tradice společného řemesla. Aby byla zachována kontinuita rodiny. To dnes velmi chybí. Proč by to mělo být tak důležité? Dnešním rodinám chybí pojítko. Společné logo, smysl. Vezměte si, že dnes se lidé berou nahodile, z lásky. To je ale taková psychotická epizoda. Zamilovanost je emocionální záležitost, a když přejde, lidi nic nenutí spolu zůstávat. Pokud ty dva nespojuje nic jiného, nějaký společný projekt, tak se rodina brzy rozpadá. A co děti jako smysl rodiny? Ty nestačí? Děti nejsou lepidlo. Neměly by být jediným pojítkem vztahu. To chce mít jiný projekt než děti, které dřív nebo později odejdou. Rodina by měla na něčem společně pracovat. Z tohoto pohledu mají rodiny, které spolu žijí, ale rodiče se nevzali třeba kvůli vyšším dávkám od státu, aspoň nějaký společný cíl. Co to přinese do budoucna? Ten trend rozpadu rodin a vzniku jiných modelů soužití bude pokračovat a ještě gradovat. I já s kolegy v poradně většinou pracujeme spíš na tom, aby se lidé spolu dobře rozešli, než jak to udělat, aby spolu zůstali, protože to si stejně nepřejí. Takže: pokud rodina najde společné pojítko a svůj projekt, přežije, ať už jde o jakýkoliv model. |
