Jak se může stát, že se v obci, kde je obydleno pouze sto dvacet domů a kde si lidé vidí takřka do talíře, "ztratí" člověk?
"Pokud je v obci přihlášen, tak musel platit," říká k vybírání poplatku za odpad a stočné milonický zastupitel a předseda kontrolního výboru Petr Kremr. Už si ovšem nevzpomíná, kolik lidí z chalupy, odkud policisté před dvěma týdny vyvedli tajemnou ženu, se na obec nahlásilo. Přitom Milonice mají striktní pravidla.
Podle webových stránek obce platí každá trvale žijící osoba za odpad 400 korun a stočné 90 korun. "Nevím, kdo všechno byl z té chalupy přihlášen, a v podstatě mě to ani moc nezajímá," ukončil rozhovor Kremr.
To, že se člověk ztratí z očí a přitom na vsi žije, si docela dobře dokáže představit Vladimír Kudlička, starosta Topolan, stejně početné obce na Vyškovsku, která leží jen dvacet kilometrů od Milonic.
"To se může stát lehce kdekoli. Stačí, když rodina řekne, že je v léčebně. Pak člověka na dva tři dny ukážou, že je na návštěvě, a on může dál žít v obci, aniž by to někdo věděl. A my budeme žít v dobré víře, že je zpátky v léčebně," míní Kudlička.
Pojištění? Jen pracant
Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) je krátká na každého, kdo nepracuje. Kdo nemá práci anebo není přihlášen na úřadě práce, není totiž v její evidenci.
"ČSSZ má ve své evidenci pouze pojištěnce, tedy ty osoby, které odvádí pojistné na sociální, důchodové pojištění," říká mluvčí správy Jana Buraňová. Údaje o lidech nad patnáct let pak správa čerpá z registru ministerstva vnitra, které je napojeno na místní matriky.
Může tedy existovat člověk, který nic neplatí a kterého nikdo nehledá? "Teoreticky je to možné," říká Anna Veverková ze Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Ze zákona si sice každý dospělý člověk musí platit zdravotní pojištění buď sám, nebo za něj platí zaměstnavatel či v případě důchodců stát, ale když člověk nečerpá žádné léky, nechodí k lékařům, tak se na něho nemusí i roky přijít.
"Typickým příkladem jsou například týrané ženy, které třeba několik let nevychází z domu," vysvětluje Veverková. Podle ní si však pojišťovna jednou za čas dělá inventuru svých klientů. "Pak může pojištěnci naskákat dluh a penále za dobu, kdy neplatil," míní Veverková.
Lidé se ovšem mohou "ztratit" pojišťovně z očí i tím, že od ní odejdou k jiné.
Dlouhá izolace, pak strach z lidí
Podle psychologa Miloše Kajuka není neobvyklé, že lidé držení dlouho v izolaci ani nechtějí mezi lidi. "Příkladem jsou třeba matky na rodičovské dovolené, které přetrhaly veškeré sociální kontakty. Nikdo je doma nedrží, přitom pak mají problém dojít si i pro rohlík," říká Kajuk, který se ve své praxi věnuje dětem i dospělým.
Lidé se tak sami drží v ústraní a o vycházení na ulici a mezi lidi nemají zájem. Podle něho totiž není u nás žádá sociální prevence. "Sociální pracovníci zasáhnou, až když je problém. Příkladem jsou třeba matky alkoholičky. Pokud žena dítěti nic neudělá, nikdo na ni nemá metr," říká Kajuk.
