V metropoli mizí každý rok desítky bytů

Praha - Za uplynulé čtyři roky zmizelo v Praze na pět set bytů. Vyplývá to ze šetření Českého statistického úřadu (ČSU). Co se s nimi stalo? Až polovina se změnila na kanceláře či jiné nebytové prostory, jiné byly kvůli havarijnímu stavu vyřazeny z bytového fondu či sloučeny. "Obecně se soudí, že ta čísla jsou silně podhodnocena. Mnohdy se totiž tyto změny dějí bez vědomí stavebních úřadů," poukazuje Josef Vlášek z ČSU.

Na mrtvé zóny se tak mění zejména centrum města, kde je o administrativní plochy největší zájem.

Odborníci přesto tvrdí, že pokud se majitel bytu rozhodne přestavět ho na kancelář nebo, jako v aktuálním případě v Praze 2 na hotel, v podstatě mu v tom nelze zabránit.

"Samozřejmě pokud je byt obydlený, musí se vypořádat s nájemníky a zajistit jim odpovídající bydlení," vysvětluje šéf magistrátního bytového odboru Julius Schimmer.  

Územní plán obvykle nestanoví direktivně, kolik bytů musí v dané lokalitě zůstat zachováno. Proto například na Karlově náměstí vyrostla čistě komerční budova Charles Square Center, přestože původní projekt obsahoval i byty. "Deset procent obytné plochy bylo pouze doporučení, a tak pro investora nebyl problém změnit územní rozhodnutí," potvrzuje Jana Kejvalová, ředitelka odboru územního rozhodování.

Skutečností ovšem zůstává, že v uplynulém desetiletí se s byty hospodařilo lépe než dříve. Před rokem 1991 odborníci mluvili o odpadu minimálně 20 000 bytů ročně v celé republice.

Realitní odborníci navíc upozorňují, že trh s nebytovými prostory v Praze již začíná být přesycený. "Pokud je zájem, tak o moderní centra, která si však mohou dovolit pouze velké společnosti. Jinak trh s nebytovými prostory stagnuje, o běžné kanceláře v podstatě zájem není," popisuje Marie Michalová z realitní kanceláře H + K.

Naopak, městské části nabízejí ve výběrových řízeních stále více nebytových prostor, které si nájemník může vlastními náklady upravit na bytové. Vynaložené prostředky si pak obvykle "odbydlí".

Obvykle se jedná o půdní prostory. Zejména v centru se však ozývá kritika památkářů, že se tak ve prospěch především luxusního bydlení ničí cenné pražské střechy.

V minulosti se stát - a v mnoha případech i soukromý vlastník - neobtěžovali požádat úřad o změnu způsobu užívání, tedy o rekolaudaci nebytových prostor na bytové.

Vyrostla tak řada černých staveb, které ohrožují dům, jako například v případě zbourání nosných zdí nebo neodborné instalace koupelny.

Majitelé mnohdy neváhají využít nezkolaudované úpravy k šikanování nájemníků. "Soudy posuzují tyto situace zpravidla rozumně a nepřivolují k výpovědi z nájmu bytů," soudí Stanislav Křeček, předseda Sdružení na ochranu nájemníků.

Podle vyhlášky například nemůže být za takto upravený byt požadováno vyšší nájemné než za byt čtvrté kategorie. "Platí to v případě, pokud nájemce zřídil se souhlasem pronajímatele a stavebního úřadu zcela vlastním nákladem byt z prostor sloužících k jiným účelům než k bydlení," říká Křeček

"Toto právo na nižší kategorii tedy trvá po celou dobu trvání nájemní smlouvy. Platnost takovéto výhody končí v případě, že by k bytu bylo zřizováno nájemní právo pro jiného nájemce, například při výměně bytů nebo po jeho uvolnění," doplňuje.