Vedoucímu Správy CHKO Jizerské hory Jiřímu Huškovi přijde dokonce divné, že vlci se k nám ještě nepřišli podívat.
Návrat vlkůVlci ke svému životu nutně nepotřebují horskou divočinu. V Lužici žijí v bývalém vojenském prostoru, kousek od hnědouhelné elektrárny Boxberg. Podle přírodovědců je tu asi deset smeček. Zvířat tak může být kolem padesáti až sta. |
"Spíše jsme se o tom nedozvěděli, ale i tak dříve nebo později přijdou. Pokud budou mít v Německu i nadále tak dobré a klidné podmínky pro svůj život a tedy i k rozmnožování, není vyloučeno, že mladí vlci budou mít tendenci se vzdalovat a hledat si nová útočiště," popisuje.
Vlk je navíc schopen ujít poměrně velké vzdálenosti. "Smečka je schopna za noc ujít klidně i sto kilometrů. Byl jsem na semináři, kde mluvili o vlku, jenž měl na sobě vysílačku, díky které sledovali jeho pohyb. Ušel vzdálenost od Bělověžského pralesa až na území Německa, kde se dnes usídlil," upozorňuje Tomáš Besta, vedoucí Správy CHKO Lužické hory s tím, že zatím žádný pohyb vlka na území Lužických hor nezaznamenali.
Vlci z území dnešního Libereckého kraje začali mizet již na konci 17. století. Pro zajímavost: poslední vlk v Jizerských horách byl zastřelen v červnu 1766 v blízkosti Nové louky. V Krkonoších bylo osm posledních vlků zabito na slezské straně ještě o pět let dříve.
Vlci Karkulky nežerou
Podle ochranářů však lidé nemusí mít z této psovité šelmy strach. Vlk je totiž velmi plachým zvířetem. "Vlci Karkulky skutečně nežerou," říká se smíchem Hušek. Navíc by u nás měli dostatek přirozené potravy, kterou je převážně srnčí zvěř.
"Nemusí se bát ani farmáři. Je pravda, že občas zavítají k lidským obydlím a zakousnou třeba jehně nebo slepici, ale stát na toto pamatuje. Pokud hospodáři přijdou tímto způsobem k újmě a je prokázáno, že to udělal vlk, jsou jim poskytovány náhrady," vysvětluje Radek Drahný, mluvčí Krkonošského národního parku.
V Česku se vlci občas vyskytují pouze při hranici se Slovenskem, nejčastěji v Beskydech. Jednou za čas se tu objeví případ, kdy vlk zakousne například ovci.
