Nejstarší písemně doložená příjmení zdejších občanů jsou z roku 1656. A už tehdy se u nich objevovaly přezdívky, o čemž svědčí 150 let stará kopie originálu knížky obecního zřízence. U Jana Tučka měl tehdy připsáno Blažej, Jan Bartoš měl u jména poznámku Joženka, Jan Uher Obuch nebo Rozálie Uhrová Kostelníkovych.
"Jak se lidé rodili, nositelů stejných příjmení přibývalo. Museli se nějak rozlišit," vysvětluje význam přezdívek šestasedmdesátiletý František Uher, zvaný Žanťa, který se už roky zabývá historií. S přezdívkami to podle něj začalo nenápadně. Uher malého vzrůstu byl prostě Uhřík, Uherek, Bartoš Bartošík nebo Bábiňák.
"Přezdívky vznikaly většinou pro pohodlí. Jinak by se tady lidi nedomluvili," míní Dana Baťková, ředitelka místní mateřské školy. Proto, když se například podepisuje pod svůj vzkaz jedna ze zdejších poštovních doručovatelek, napíše Metynka. "Je Bartošová, ale říká se jí Metynovych, po lanžhotském hudebním skladateli Metoději Prajkovi," řekla Baťková.
Proč se však v obci nahromadila právě tato příjmení, není zdejším lidem úplně jasné. "Nevím, to opravdu nedokážu vysvětlit. Snad byli lidé právě z těchto rodů tak plodní," uvažuje s lehkou nadsázkou Uher-Žanťa. "Lanžhot byl svérázný, lidé tady si nechtěli mezi sebe pouštět ledaskoho. Proto je tu tolik stejných jmen," domnívá se Baťková.
Když však člověk neznalý poměrů osloví někoho z místních přezdívkou, může být i zle. Jsou totiž i přezdívky, které mají hanlivý podtext, některé vznikly skoro jako nadávky. Značily se v nich povahy lidí, jejich poklesky nebo jen humorné historky. A přenášejí se, k nelibosti hlavních aktérů, z generace na generaci.
"Jednomu tady se například říkalo Schoř. Měli koně a člověk, který je s nimi celý den, prostě nevoní. Proto se říkalo, že smrdí jak tchoř, po lanžhotsky schoř. Kdyby mu tak ale někdo řekl, je schopen ho i zabít," řekla místní žena, která v tomto případě z jasných důvodů zamlčela své jméno.
Většina lidí se však za přezdívky nezlobí. Život bez nich by byl komplikovaný. "Nám se říkalo Obuši. Ani nevím proč," říká místní učitelka Věra Hostinová. Za svobodna si ke jménu připisovala jedno z nejužívanějších příjmení v obci - Uhrová.
"Jestli to mělo něco společného s obuškem nebo jestli někdo někde bouchal, nevím, ale rozhodně se za to nezlobím," říká Hostinová, které ještě dnes řeknou místní pro lepší orientaci Obuchovych.
