Kolem Země se podle expertů pohybuje 5500 tun trosek o velikosti deseti centimetrů a více. I kdyby se teď přestalo do vesmíru létat, což se nestane, bude množství kosmického smetí narůstat, protože kousky, které už tam jsou, do sebe narážejí a rozpadají se na stále více menších částí, řekl jeden z expertů J.C. Liou.
"Na druhou stranu netvrdíme, že padá nebe. Jenom si musíme uvědomit, jaká jsou rizika," dodal.
Většina prostoru naplněného vesmírným odpadem se podle něj nachází od 885 do 1005 kilometrů nad zemským povrchem, což znamená, že pro pilotované lety je riziko menší než pro ostatní mise.
Mezinárodní vesmírná stanice, na níž se vždy po půlroce střídají dvoučlenné posádky, totiž operuje ve výšce kolem 400 kilometrů nad Zemí a americké raketoplány létají maximálně do vzdálenosti něco málo přes 600 kilometrů. Množící se trosky však mohou ohrožovat komerční a výzkumné mise a jiné aktivity v kosmu.
Ve zprávě NASA z roku 2004 se uvádí, že nejvíce odpadu na oběžné dráze pochází z Ruska. V žebříčku znečišťovatelů kosmu jej následují Spojené státy a dále Francie, Čína, Indie Japonsko a Evropská vesmírná agentura.
Úklidová služba by byla příliš drahá
Experti odhadují, že i bez startů dalších strojů překoná tvoření nových trosek množství materiálu, který se na oběžné dráze rozplyne nebo spadne zpět na Zemi.
Pouze odklízením stávajících velkých zařízení z orbity se dá předejít budoucím problémům s výzkumem vesmíru a jeho komerčním využitím. "Zatím ovšem technicky a ekonomicky vzato neexistuje schůdné řešení, jak objekty z kosmu odstraňovat," připustil Liou.
Vědci sice uvažují o "odtahové službě", která by vysloužilé objekty zpomalila a způsobila tím jejich pád na Zemi, ale uvázání takových zařízení k vesmírným troskám by bylo příliš nákladné v porovnání s přínosem takového úklidu.
Příliš nákladné a složité pohonné a řídící systémy by vyžadovaly rovněž satelity a rakety, které by už byly vybaveny speciálními motory, jež by je navedly k návratu na Zemi.
Další teoretickou možností je rozhánění nepotřebných družic pomocí laserů přímo ze Země. I tato možnost se však jeví jako nepraktická vzhledem k hmotnosti satelitů a množství energie, kterou by bylo nutné k jejich odklonění použít.
