A ten, kdo informace o nepravdě "vynášel", ať jde před disciplinárku! Lékaři si totiž v etickém kodexu napsali, že se nesmějí navzájem znevažovat.
Opravdu lze ta slova chápat tak, že stavovskou čest ochrání zabarikádované informace? A že k lékařskému tajemství patří i nesrovnalosti v hospodaření komory či pravdomluvnost šéfů?
Lékařská komora je povinná, monopolní organizace. Kdo chce léčit, musí tam. Kdo je vyloučen, v branži si neškrtne. Krajním trestem pro Rathovy největší kritiky je právě vyloučení.
A to je naprosto absurdní: lékaři, skvělému odborníkovi, může komora sebrat licenci, protože veřejně kritizoval chování svého lékařského prezidenta. Byť by měl dotyčný MUDr. za sebou prestižní studia, praxi na světových klinikách, nepředepíše babičce ani mastičku, pokud bez servítků řekne "císař pán je...".
Co však má profesní erudice společného s názorem na vedení lékařské komory? Právě jen tu povinnou komoru, nic víc. Povinné profesní komory tak trochu připomínají středověké cechy. Tehdy jako dnes kontrolují kvalitu a etiku práce, rozhodují o zkouškách a potrestání svých členů.
Stavovská privilegia jim byla udělena proto, aby si spravovaly své povolání nezávisle na státu a jeho byrokracii. Tehdy ve středověku samospráva cechů spolu s povinným členstvím ničila konkurenci a volný obchod. Dnes povinné členství v komoře může vyústit i v zákaz lékařského povolání kvůli nemedicínským sporům a hašteření.
Rathovi odpůrci chtějí prosadit nepovinné členství v komoře. Rath nesouhlasí, ale než se stal prezidentem, podporoval ho. Hle, nezamýšlený důkaz: komora je zmítána rivalitami, které s výkonem lékařské profese nemají pranic společného.
Dokud povinné členství lékařů je, musí komora připustit i kritické opoziční názory. Posílat odpůrce většiny před disciplinárku je znakem nesvobody projevu. Jako ve středověku...
