V KLDR se rozmáhá kapitalismus, ukazují satelitní snímky

Severokorejskou říši "milovaného vůdce" Kim Čong-ila odborníci často označují za poslední stalinistickou výspu světa. Realita uvnitř KLDR je ale podle expertů, kteří sledují sever Korejského poloostrova na satelitních snímcích Google Earth, trochu jiná. V zemi prý rychle rostou nové soukromé závody a obchody.

Objevovat jeden z nejuzavřenějších režimů světa zevnitř je prakticky nemožné. Jako cizinec se po zemi musíte neustále pohybovat v doprovodu služebníků režimu a ti už se postarají, abyste tu opravdovou KLDR nikdy nepoznali.

PRACOVNÍ TÁBORY I PALÁCE KOMUNISTŮ

Nadšenci na svých stránkách také na snímcích Googlu vyznačují, kde v KLDR leží budovy nejvyšších činitelů včetně paláců Kim Čong-ila. Zakreslili i masové hroby, pracovní tábory nebo továrny na výrobu zbraní. - snímky najdete zde

Nadšenci, kteří touží poznat co komunističtí předáci skrývají pod pokličkou, ale mají v ruce mocnou zbraň - satelitní snímky Google Earth. Několik takových nadšenců založilo stránku North Korean Economy Watch. Snímky porovnávají a analyzují a v poslední době přišli na zajímavou věc - v KLDR se rozmáhá kapitalismus. - o zmapování KLDR pomocí Google Earth si přečtěte zde

Za kapitalistické manýry může hladomor

"V krátkém čase jsme zaznamenali vznik mnoha nových továren," říká Curtis Melvin, zakladatel stránky a ekonom na americké univerzitě George Masona. "S Google Earth můžete cestovat časem a sledovat, jak rostou nové trhy," říká Melvin. Nové trhy podle něj rostou i v menších městech.

Snímek oblasti Rakrang na jižním okraji Pchjongjangu v červnu 2000

Ale kde se kapitalistické manýry v Severní Koreji vzaly? Rus Andrej Lankov, který v KLDR rok žil, objasňuje, že venkovský kapitalismus zapustil své kořeny v devadesátých letech při rozsáhlých hladomorech. "Tehdy Severokorejci bojovali o jídlo a snažili si přivydělat peníze. Distribuce jídla zkolabovala a vyschly i zdroje z bývalého Sovětského svazu," vysvětlil Lankov.

Snímek oblasti Rakrang na jižním okraji Pchjongjangu v červnu 2004

Severokorejci se v nouzi začali pídit po zboží a okamžitě jim vyšli vstříc překupníci na čínské straně hranice. Zboží se ale na sever dostává i skrz ekonomickou zónu Kesong, kde v jihokorejských továrnách pracují Severokorejci.

Snímek oblasti Rakrang na jižním okraji Pchjongjangu v červnu 2009

Soudruhům se sílící "soukromé" podnikání, které je na hranici ilegality, nelíbí. Bojí se totiž, že může rozviklat pevnou pozici komunistů. Minulý rok tak podle pozorovatelů začali tvrdě stíhat pašování zboží do stalinistické říše a veškeré náznaky komerčních aktivit, které léta tiše podporovali.

Vláda sama neví, co s kapitalismem

Špičky moci ale zřejmě samy neví, jak se k soukromému podnikání postavit. Například v roce 2002 vláda povolila prodej mobilních telefonů, ale o dva roky později ho opět zakázala. Podle aktuální úpravy jsou soukromé trhy povolené jen tři dny v měsíci.

VTIP Z KLDR

"V Severní Koreji jsou jen dva druhy lidí. Ti zapletení do černého obchodu a ti, co umírají."

Soukromé podnikání ale přesto bují. Podle ekonomů pochází až padesát procent severokorejských příjmů z nelegálního obchodu. Ten je v zemi i námětem pro černé vtípky. "V Severní Koreji jsou jen dva druhy lidí. Ti zapletení do černého obchodu a ti, co umírají," žertují na svůj účet Severokorejci.

Tajemství úspěchu černého obchodu není podle ekonomů těžké vysvětlit. V kapsách regionálních komunistických bossů totiž končí velké všimné. Za něj nad obchody přimhouří oči nebo je dokonce sami provozují, a to leckdy i na té nejvyšší úrovni.

Pchjongjang, Severní Korea

Na základě nabídky a poptávky už dávno funguje obchod se zbraněmi, kterým si režim zajišťuje prostředky pro vývoj raket a jaderného arzenálu. Peníze pro své vojenské hrátky prý severokorejští předáci získávají i z prodeje drog a svého času prý také pouštěli do světa falešné dolarové bankovky, kterým se kvůli jejich kvalitě přezdívalo "superdolary".