"Končí hypotézy odborníků i různých chytráků, kteří vysvětlovali světélkování chodby nadpřirozenými jevy. Záhadou ale zůstává, jak se tam látka obsahující willemit dostala," řekl Jan Šustr ze správy jihlavského podzemí.
Svítící chodba byla objevena v roce 1978, o rok později z jejích stěn jihlavští jeskyňáři poprvé odebrali vzorky ke zkoumání. Výsledky analýz však známy nejsou. Další vzorky odebrali v 80. letech, kdy si je jeskyňáři nechali analyzovat v tehdy kvalitně vybavených laboratořích JZD Práče.
"Už tyto analýzy zjistily, že v chodbách je willemit, který po ozáření UV světlem žlutozeleně svítí," řekl Šustr.
Willemit se na stěnách chodby nachází jako součást zatím neznámé hmoty, kterou tvoří převážně baryt a wurtzit. Willemitu je tam asi jedno procento. "Ve všech vzorcích je willemitu toto nepatrné množství, ale dokáže způsobovat i svícení stěn," uvedl Šustr.
Jeskyňáři zatím nevědí, zda je willemit součástí nátěrové, či spárovací hmoty. "Místy je to kašovitá hmota, jinde je to jako nátěr a zase jinde to vypadá jako jílovitá výplň," vysvětlil Šustr.
Značení pro vojáky?
Svítící chodba je zhruba v desetimetrové hloubce pod povrchem. Za války byla nad tou částí podzemí kasárna wehrmachtu.
"Ti tam stoprocentně měli kryt, takže si možná značili cestu do něj nějakými fosforeskujícími šipkami. To vysvětluje, proč tam svítí i beton z roku 1968: voda látku vyplavuje ze stěn a ta se pak vstřebává do betonu, kde jsou svítící skvrny," řekl Šustr.
"Nevíme, co se s touto částí podzemí dělo po válce, protože po odsunu Němců v podzemí dlouhé roky nikdo nebyl. Pak byla v těch místech i Velká kasárna naší armády, nátěr tam mohl vzniknout za té éry," nevylučuje Šustr.
V jihlavském podzemí je ještě jedno podobně světélkující místo, a to v chodbě přístupné zamřížovaným vstupem od Brněnské ulice poblíž křižovatky se Znojemskou. Tuto část podzemí zatím správci neplánují zpřístupnit turistům.
"Toto druhé místo se zdá, že světélkuje víc, možná je to tím, že v první svítící chodbě návštěvníci nátěr osaháváním postupně stírají. Ale nezdá se, že by tam ta hmota ze stěn mizela," míní Šustr.
Další vzorek látky ze svítící chodby ještě nyní analyzují odborníci z Masarykovy univerzity v Brně.
Dvanáctimetrový úsek svítící chodby jihlavského podzemí vzbuzuje zájem už po desetiletí. V roce 1995 tajemně zářící stěny zkoumal záhadolog Ivan Mackerle. Už podle jeho tehdejšího zjištění stěny chodby září jen po předchozím nasvícení, jde tedy o fotoluminiscenci způsobenou luminoforem umělého původu.
Mackerle soudil, že jím byl baryt, přidávaný za 2. světové války do svítivé chemikálie Lichtgelb, vyráběné továrnou IG Farben Leverkusen. Užívala se jako nátěr coby nouzové osvětlení protiletadlových krytů.
Jihlava spravuje 25 kilometrů chodeb
Magistrát spravuje 25 kilometrů podzemních chodeb, šachet a staré kanalizace, podzemí celkem zaujímá plochu 50 tisíc čtverečních metrů. "Rozsahem podzemního labyrintu přímo pod městskou zástavbou je jihlavské podzemí druhým největším na území republiky," řekl mluvčí radnice Radek Tulis.
Chodby jsou raženy ve skále v několika podlažích. Nacházejí se téměř pod všemi objekty historického jádra. Sklepní prostory, které se nacházejí dva až čtyři metry pod povrchem, tvoří první podzemní podlaží, z něhož lze sestoupit do podlaží druhého, do hloubky čtyř až šesti metrů.
Pod některými objekty bylo v hloubce osmi až čtrnácti metrů vybudováno i třetí podlaží. První podlaží bylo raženo v průběhu 14. století, druhé a třetí pak o dvě století později. V 17. století byly některé chodby zpevněny cihlovou podezdívkou a část labyrintu propojena krátkými spojovacími chodbami.
Podzemní chodby jsou široké 0,8 až 2,5 metru, vysoké 1,2 až 3,5 metru. Další významnější úpravy byly udělány v 60. letech, kdy byla část chodeb opět vyzděna a zpevněna betonem. V 90. letech byly upraveny všechny vstupy do chodeb, do té doby zčásti poměrně volně přístupných.
