Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběhy 20. století: Potřetí nabídku StB přijal. Dostala ho z lágru

  19:12aktualizováno  19:12
František Kraus patřil za normalizace jako činovník Rady židovských náboženských obcí k aktivním konfidentům Státní bezpečnosti. Když jsme s ním před několika lety natáčeli rozhovor, nestyděl se za to. Od mnoha tajných spolupracovníků StB se odlišoval i tím, že vázací akt podepsal koncem padesátých let, kdy byl ve vězení v jáchymovských pracovních táborech.

František Kraus v roce 2006. | foto: Post Bellum

František Kraus se narodil 6. října 1925 v Praze židovským rodičům Arnoštu Krausovi a Gertrudě Krausové, rozené Littenové. Rodiče byli rozvedení a matku hned na začátku nacistické okupace sebralo gestapo, podle všeho z politických, nikoli ještě rasových důvodů. František Kraus přišel toho dne domů, na plotně ještě stály brambory, připravené k večeři, ale jeho matka zmizela. Teprve později se dozvěděl, že zemřela v koncentračním táboře Ravensbrück. Roku 1942 deportovali i otce Arnošta Krause (zavražděn v Majdanku), František se v srpnu téhož roku dostal do Terezína.

Soutěž

Neziskové organizace Post Bellum a Pant a spolu s nimi iDNES.cz, Český rozhlas, MF DNES a ČT vyhlásily velkou letní soutěž Příběhy 20. století. Natočte vyprávění svých rodičů, babiček, dědečků či známých a vyhrajte 50 tisíc korun, chytrý telefon nebo tablet a profesionální smlouvu pro dokumentaristy, spolupracující s Post Bellum. Vše najdete zde. Každý registrovaný obdrží zdarma DVD Příběhy 20. století.

V ghettu pracoval jako nosič uhlí a následně rozvážel potraviny – mohl si sem tam přilepšit a najíst se. Výhoda se však, podle Krausova vyprávění, proměnila v opak. "Vozili jsme buchty a při výdeji se spletli, dali nám o sto kusů víc. Ty buchty navíc jsme nevrátili, ale rozdali je v dětském domově. Někdo nás udal," vypráví. 

Spolu s kamarádem Jiřím Weisem byl za trest zařazen do transportu na východ, odjížděl v prosinci 1943. Dostal se do tzv. terezínského rodinného tábora BIIb, což mimo jiné znamenalo, že se nemusel ihned podrobit "selekci" (výběru, při němž příslušný důstojník SS rozhodoval, kdo smí ještě žít a kdo půjde do plynu).

V březnu 1944 se František Kraus stal svědkem největší masové vraždy československých občanů v moderní historii - zplynování více než 3 700 lidí, převážně Židů z protektorátu, které do tábora BIIb zavlekli v září 1943. I Krause pak čekala "selekce".

"Běželi jsme nazí přes nemocniční barák, kde seděla komise. Kdo pajdal nebo byl slabý a podobně, toho nepustili. Prošel jsem, a během tří dnů nás potom naložili do vlaku. Šli jsme tehdy kolem plynové komory, kde byla otevřená vrata a viděl jsem hory mrtvých. Poprvé jsem je viděl zblízka," říká. František Kraus, vězeň číslo 170 464, přežil i následné pracovní nasazení ve Schwarzheide a na jaře 1945 se vrátil do Prahy. Nacisté zavraždili většinu jeho příbuzných.

"Sionistický agent"

Po pár letech se Krausovi naskytla příležitost zúčastnit se jako dobrovolník bojů o vznik a přežití nového státu Izrael. Roku 1948 byl nasazen do bojů u Haify. "Narukovali jsme, dostali vojenskou knížku, uniformu, pušku a druhý den jsme už jeli za Haifu, kde byla fronta. Měl jsem ale štěstí. Podával jsem patrony do strojní pušky a třetí den jsem dostal horečku. Poslali mne do nemocnice - a muž, který nastoupil na mé místo, dostal kulku do čela," uvedl Kraus.

Fotogalerie

Když se František Kraus vyléčil, poslali ho zpátky k jednotce a zůstal v Izraeli zhruba rok. Pak se vrátil do komunistického Československa, což, jak se ukázalo, nebylo prozíravé rozhodnutí. Roku 1952 byl totiž zatčen jako sionistický agent.

Československá zahraniční politika podléhající Moskvě se změnila z proizraelské v "antisionistickou". "Asi rok jsem byl ve vazbě v Ruzyni, až jsem se tam pokusil o sebevraždu, rozběhl jsem se hlavou proti ústřednímu topení. Doktor nařídil, že se mnou musí být v cele ještě další vězeň. Dali mi tam velitele gestapa z Bratislavy," vypráví Kraus. Jako "agent mezinárodního židovstva" dostal u soudu ve vykonstruovaném procesu dvaadvacet let kriminálu a nucených prací.

Františka Krause zlomila otrocká práce v jáchymovských lágrech a celoživotní pronásledování. Když mu v roce 1959 již poněkolikáté nabídli, aby začal spolupracovat se Státní bezpečností výměnou za předčasné propuštění, přijal.

"Řekl jsem si, už jsem tady osm let, zkusím to. Neuměl jsem si ani představit, co by ode mě chtěli. Třikrát si mě náčelník zavolal a potřetí jsem to podepsal. Pro mě to bylo východisko ze strašný bídy. Člověku se chce domů. Život je krátkej. Nevěděl jsem, že bude brzy amnestie. Beru to tak, že takhle šel život a takhle to bylo. Nestydím se za to," říká.

Spolupracovník politické policie

Dokud František Kraus, skutečně propuštěný na svobodu, pracoval na bezvýznamných dělnických postech, tajná policie o něj nejevila velký zájem. To se však radikálně změnilo za normalizace, kdy ho Státní bezpečnost začala úkolovat jako zaměstnance židovské obce. Stoupal ve funkcích, až se nakonec v roce 1986 stal tajemníkem Rady židovských náboženských obcí.

"Volali mně z StB, že u rabína bude tajná obřízka, a že tam nesmí žádnej zaměstnanec. Všem jsem řekl, aby tam nikdo nechodil, ale jeden šel. Hned potom volali, že ho mám propustit, takže na hodinu šel. Jezdil jsem na všechny kongresy po světě a to je zajímalo. Dával jsem jim materiály, co jsem vyfasoval. Taky mi třeba dávali dokumenty, které sami sepsali, abych je v zahraničí rozdal," uvedl Kraus.

Spolupracovníkem StB byl František Kraus až do roku 1989. Pokud se chcete o jeho životě dozvědět víc a slyšet jeho vyprávění, poslouchejte v neděli večer na ČRo PLUS rozhlasový dokument z cyklu Příběhy 20. století.

Příběhy 20. století

Vzpomínky Františka Krause zaznamenali dokumentaristé z Post Bellum. V neděli 1. 9. odvysílá vyprávění Český rozhlas Plus-  ve 20h, v pořadu Příběhy 20. století (zvukový archiv pořadu nalezne zde). Reprízu pak naladíte příští sobotu na Radiožurnálu ve 21h. Společnost Post Bellum sbírá vzpomínky pamětníků už od roku 2001. S Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů vede internetový portál Paměť národa, kde jsou příběhy k nalezení. Post Bellum žije především díky drobným darům, na jejich webu můžete pomoci i vy a stát se členem Klubu přátel Paměti národa.

Autor:






Hlavní zprávy

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.