Silvio Berlusconi před volbami tvrdil, že jsou proti němu všichni: soudy, média a dokonce i podnikatelé. Dovolával se přítomnosti pozorovatelů OSN. Jen ti podle něj mohou zabránit zfalšování voleb, v němž jsou prý mistry jeho levicoví protivníci.
Ty údajně podporuje většina médií, tvrdil premiér, který je největším mediálním magnátem v zemi a kontroluje velkou část italských soukromých televizí.
Stále ostřejšími výpady proti opozici se Silvio Berlusconi a jeho koalice Dům svobody snažila přesvědčit Italy, aby v neděli a v pondělí opět volili vládnoucí pravici, a nikoli síly levice, sdružené pod hlavičkou Jednota.
Poslední průzkumy veřejného mínění, provedené před dvěma týdny, však ukazovaly, že Dům svobody zůstával o tři až pět procent za Jednotou, kterou vede Romano Prodi. Ten Berlusconiho porazil už v roce 1996.
Berlusconi: Cítím se silný jako lev
Těsně před volbami premiér oznámil, že náskok vyrovnal. "Cítím se silný jako lev a jsem si jistý, že vyhraji. I kdybych byl poražen, což si nemyslím, bude to velmi omezená porážka a levice nás bude muset brát v parlamentu v potaz," prohlásil.
Jeho odpůrci i zahraniční agentury však z jeho slov vyvodili, že tak Berlusconi poprvé přiznal možnost porážky. Ta se rýsuje už dlouhou dobu. I když má pětiletá vláda mediálního magnáta za sebou určité úspěchy, voliči si všímají spíše jeho neúspěchů.
Lidé totiž mají pocit, že za vlády úspěšného podnikatele pouze chudli. Podnikatelům zase vadí, že ekonomika stagnuje, zatímco rozpočtový schodek roste. Někteří to přisuzují společné evropské měně, jiní však ukazují na vládu a jejího šéfa.
K vyrovnání poklesu voličské přízně zatím nestačilo ani snížení daní a zločinnosti, ani reforma školství nebo fungující imigrační zákon, který Berlusconiho vláda zavedla. Voliči neocenili ani to, jak se premiér obětuje.
Berlusconi jim to přitom už několikrát vysvětloval. "Nešel jsem do politiky kvůli moci. Mám domy po celém světě, luxusní jachty, krásná letadla, krásnou ženu, krásnou rodinu. Je to ode mne oběť," prohlásil o sobě.
V rámci svého "obětování" však vydal zákony, které mu umožňují vykonávat vysokou politickou funkci a zároveň zůstávat majitelem mediálního impéria. Opozice na to žehrala. Měla pocit, že Berlusconiho televize mluví jen o něm – a že něco takového s férovým volebním soubojem nemá nic společného.
Očekává se, že k volbám půjde až 38 milionů Italů, tedy čtyři pětiny oprávněných voličů, ale průzkumy ukazují, že lidé si od voleb moc neslibují: Berlusconi je sice zklamal, ale Prodi a jeho Jednota u nich nevyvolávají žádné velké naděje.
Možná k tomu přispívá i složení obou soupeřících bloků. Zatímco Berlusconi ve snaze získat hlasy sáhl po spojenectví s neofašistickými skupinami jako Sociální alternativa a Tříbarevný plamen, Prodiho koalice zahrnuje komunisty bývalé i současné.
Italové nechtějí změny
Mladým voličům zase málo říkají obstarožní lídři, kteří jsou několikanásobně starší než oni. Berlusconimu je sedmdesát, Prodi není o moc mladší. Ani mladí Italové – stejně jako ostatní – nejsou ochotni přistoupit na větší změny.
Není divu, že ani Evropa od voleb nečeká zásadní zvrat. Jak uvedla londýnská firma Barclays Capital, "zdá se, že problémy Itálie vězí tak hluboko, že příští vláda, ať už bude její složení jakékoli, sotva udělá něco více, než že je začne řešit".
