Americké i mezinárodní humanitární organizace čelí sílícímu tlaku, aby zahájily jednu z nejrozsáhlejších humanitárních operací v poválečných dějinách. Veškeré úsilí však zatím maří anarchie, která po pádu režimu Saddáma Husajna ovládla většinu Iráku.
Poté, co byl jeden z pracovníků Mezinárodního výboru Červeného kříže zabit, rozhodla se tato respektovaná organizace zastavit v Bagdádu na několik dní veškeré aktivity.
Nedostatek bezpečnosti dostal do podobné situace i další organizace - humanitární pracovníci OSN odložili plánovaný příjezd do Iráku poté, co americká armáda prohlásila, že nemůže zajistit jejich bezpečnost.
Jistá část pomoci se tak zatím dostala jen na sever Iráku, stejně jako do jižních částí země, například do přístavu Umm Kasr.
Odborníci tvrdí, že dodávky v plánovaném velkém rozsahu do zbytku země - část z nich už čeká v sousedních státech, jako je Kuvajt, Saúdská Arábie či Jordánsko - zatím musí počkat, dokud nebude lépe zajištěna bezpečnost.
Akutní hladomor zatím podle humanitárních organizací nehrozí. Díky zvýšeným přídělům potravin před začátkem války má většina Iráčanů dostatečné zásoby jídla přinejmenším do konce dubna.
Mnohem naléhavější je nedostatek pitné vody a především léků a zdravotnického materiálu. Ironií je, že zatímco většina irácké infrastruktury zůstala během americko-britských útoků ušetřena, staly se nyní nemocnice a vodárny terčem rabujících obyvatel.
V Bagdádu se v posledních dnech bezpečnostní situace zlepšila díky americkým vojákům a příslušníkům irácké policie natolik, že do města mohl přijet tým Americké agentury pro mezinárodní rozvoj, aby začal s posuzováním zdravotní situace.
Humanitární pracovníci doufají, že už brzy bude možné zahájit alespoň nejnutnější pomoc. Ovšem i poté, co budou bezpečnostní otázky vyřešeny a s distribucí pomoci bude možné začít, čekají na humanitární skupiny mnohé problémy, s nimiž se budou muset vyrovnat.
Jde hlavně o ohromné množství potravin, které je třeba do Iráku dodat. I proto, že už před válkou záviselo na pomoci v rámci programu OSN ropa za potraviny 60 procent iráckých obyvatel, kteří dostávali například příděly cukru, mouky, čočky a oleje.
Cesta k irácké soběstačnosti bude navíc znamenat investice do místní infrastruktury, která je po několika válkách a letech sankcí v žalostném stavu - od silnic až po odpadní systémy.
Do jisté míry mohou humanitární operace zkomplikovat i politika a diplomacie, na nichž závisí koordinace pomoci. Odborníci varují, že zatím nebyla stanovena ani přesná role OSN. Není zatím také jasné, ani do jaké míry je ochotna spolupracovat s USA, které ji při zahájení války v Iráku obešly.
