Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

V Galerii Josefa Sudka je vystaven jedinečný obraz života v „paralelní kultuře“

  14:45aktualizováno  14:45
Přívětivá Galerie Josefa Sudka v pražském Úvoze, spravovaná Uměleckoprůmyslovým muzeem (UPM) a zaměřená na fotografii, přináší svou nynější výstavou opravdové překvapení. Čerpá z daru, který fotografické sbírce muzea věnovala Helena Wilsonová (1937).

Fotografie Heleny Wilsonové: ."Peťák" Petr Lampl a Paul Wilson, z představení kapel undergroundu, 1971-75 | foto: Helena Wilsonová

Práce Wilsonové dosud mohl znát buď jen okruh jejích nejbližších výtvarných přátel, pro něž fotograficky dokumentovala lidská setkání a tvůrčí akce v šedesátých a zejména v sedmdesátých letech (komunita Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, happeningy Eugena Brikcia aj.), anebo několik málo pamětníků, kteří zaregistrovali a dodnes si třeba i vybavují její volnou tvorbu z téže doby. Nyní ve dvou skromných místnostech Galerie Josefa Sudka, ve čtyřech desítkách černobílých snímků, vyplouvá se značnou, bezmála hmatatelnou intenzitou atmosféra oněch nejprve romantických a posléze šedivých časů, v nichž nebylo snadné udržet si identitu a integritu. Wilsonová to dokázala.

Fotografie Heleny Wilsonové: Jan Steklík a Duňa Brikciusová, akce Zorky Ságlové Pocta Fafejtovi, Lemberk, 1972

Ve třicátých letech studovala na střední grafické škole v Praze matka Heleny Wilsonové, o dvě desetiletí později tutéž školu navštěvovala Helena a sama pak na ní - v letech 1966 až 1977 - učila. Souběžně se pohybovala v uměleckých kruzích včetně těch, které se postupně dostaly do (nevyhnutelné) konfrontace s normalizačním režimem. Jejím partnerem a od roku 1972 i manželem byl Paul Wilson, Kanaďan, s nímž se pět let předtím seznámila v Londýně.

o výstavě

Helena Wilsonová: Fotografie

Kurátor Jan Mlčoch. Galerie Josefa Sudka, Úvoz 24, Praha 1;
otvírací doba: středa až neděle do 11 do 17 hodin; vstupné 10 korun. Výstava trvá do 10. ledna 2010.

On přesídlil do Prahy a spolupracoval například s hudební skupinou The Plastic People of the Universe či překládal v tu dobu již zakázané české autory. V běsnění po vzniku Charty 77 úřady Wilsonovi odebraly povolení k pobytu v Československu a konec roku 1977 manželé již žili, z donucení, v Londýně. Následně přesídlili do kanadské provincie Ontario; Paul se vypracoval v důležitého překladatele českých děl do anglického jazyka a Helena nadále fotografovala. Ale pochartovní část jejich životního příběhu nynější výstava nedokumentuje, je omezena na autorčiny práce exponované v druhé půli šedesátých a v první polovině sedmdesátých let.

Záběry vybrané stálým kurátorem Sudkovy galerie Janem Mlčochem se dělí do dvou linií - jednu tvoří výtvarné fotografie, zejména pak soubor Voda (1971), pořízený se smyslem pro strukturu a grafiku vodních ploch. Druhou linií je dokumentace akcí a setkání lidí spřízněného okruhu: hrají kulečník, radují se, tancují, pijí pivo, pózují.

Fotografie Heleny Wilsonové: Karel Nepraš a Jaroslav Mysliveček v Divoké Šárce, 1971

Zatímco výtvarné fotografie zastoupené na výstavě až příkladně splňují - viděno takto s časovým odstupem - parametry kvalitativně slušného dobového fotografického umění (říkáte si nad nimi: ano, ano, takto se tady tenkrát dělalo "výtvarno"), dokumentační snímky Heleny Wilsonové jsou jedinečné, neboť vznikaly z lidské spřízněnosti, zevnitř pospolitosti, nikoliv návštěvou zvenčí. Nemluvě o dokumentární hodnotě: uchovány jsou tu podoby a akce Karla Nepraše, Jana Steklíka, "Peťáka" Petra Lampla, Ivana Martina Jirouse, Věry Jirousové, Dany Němcové, Jiří Němce a dalších kulturních osobností. Ze snímků je patrná odkázanost těchto lidí na sebe navzájem, to, že uprostřed nevybírané normalizace si sobě navzájem "zbyli", neboť ani neměli jinou možnost, nechtěli-li se plně podřídit nastoleným pořádkům.

Fotografie Heleny Wilsonové: Jiří Mrázek, Elbančice, 1974  Fotografie Heleny Wilsonové: Pivní kalendář Křižovnické školy / listopad, 1972

Helena Wilsonová, žijící od roku 1996 znovu v Praze, tedy darovala Uměleckoprůmyslovému muzeu kromě jiného dokumenty, které vznikaly vlastně jen pro osobní potěšení, z prosté potřeby fotografovat, hrát si, mít "to" zachycené. Dneska však jde o snímky značné ceny, které už nadobro budou přispívat k obrazu doby, v níž je autorka exponovala.

Fotografie Heleny Wilsonové: Autoportrét, Londýn, 1967

Autor: Kavárna


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Figuríny s oběšenci se objevily v úterý ráno 22. října na pražském Klárově
ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post. Fotbalové paměti. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Miroslav Kalousek po jednání s prezidentem Milošem Zemanem.
ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace Miroslavu Kalouskovi, to jsou témata...  celý článek

Sbohem, Kavárno... (Za ilustrační snímek byl zde použit záběr, na němž se 4.
Sbohem! Editor Kavárny on-line Josef Chuchma se loučí

K třicátému červnu 2013 byla uzavřena dosavadní existence Kavárny on-line, která vznikla z mé iniciativy, coby editora "papírové" Kavárny v MF DNES. Chtěl...  celý článek

Jsem těhotná a partner mi zahnul. Přesto zůstávám
Jsem těhotná a partner mi zahnul. Přesto zůstávám

Jak se jiné ženy postavily k nevěře a co jim pomohlo.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.