"Jsem hrdý na to, kolik tisíc lidí přišlo a spojilo se v tomto lidském řetězu. Byl to působivý pohled, vidět tak obrovský dav před drážďanskou radnicí. Ale já jsem si byl jistý, že se můžu na obyvatele Drážďan spolehnout. Ve jménu Drážďan říkám pravicovým extremistům - my vás tady nechceme," řekl shromážděným první místostarosta Dirk Hilbert, který se k řetězu také přidal.
Bombardování Drážďan Hlavní město Saska bombardovali spojenci mezi 13. a 15. únorem 1945, 12 týdnů před kapitulací Německa. V noci ze 13. na 14. února na město zaútočilo 805 britských bombardérů, na město svrhly celkem 2 660 pum, shořelo celé centrum. Následující den bylo cílem útoku drážďanské nádraží, o den později Drážďany bombardovalo dalších 210 letadel, shořelo 34 km² města. Ztráty civilního obyvatelstva byly při náletech nesmírně vysoké, počet mrtvých obyvatel se odhaduje na 25 až 35 tisíc. |
Kromě obyvatel a návštěvníků města se do něj zapojil například i saský ministerský předseda Stanislaw Tillich nebo bývalý ministerský předseda Kurt Biedenkopf.
V 18 hodin se na deset minut rozezněly zvony kostelů v centru města a lidé v 3,5 kilometru dlouhém řetězu táhnoucím se přes mosty na Labi, staré a nové město, spojili své ruce. Dali tak jasně najevo, že neonacisté se přes ně do centra nedostanou.
Zhruba 1 600 neonacistům zbylo k pochodňovému pochodu pouhých několik set metrů v okolí hlavního nádraží. Vyrazili kolem 19 hodiny a obviňovali spojence z masakru civilních obyvatel. Jejich odpůrci, kteří je provázeli, jim zase připomínali, že zkázu města zavinilo nacistické Německo.
Policie blokádu pochodu tolerovala
Oba tábory oddělovalo pět tisíc policistů a kolem 20. hodiny neonacisty vyprovodili na nádraží, kde dohlédli na jejich odjezd. Při pondělním protestu nebyl nikdo zraněn. Ve vazbě skončilo deset lidí, hlavně kvůli porušení zákona o shromažďování. Oproti loňským střetům neonacistů s policií, při nichž bylo zraněno sto lidí, byl klid (o loňských střetech zde).
"Loni přijelo hodně násilníků z řady měst. Letos v ulicích byli hlavně obyvatelé Drážďan, mladí, staří i děti. Nikdo se nebál," říká Frauke Wetzelová, která bydlí v drážďanské čtvrti Neustadt a v pondělí byla v ulicích také.
Podle ní nebyla hlavním vítězstvím lidí blokáda neonacistů, ale to, že policie a saský stát, kteří doposud striktně hájili právo extremistů na shromáždění, změnily taktiku. Blokovat povolené neonacistické shromáždění je sice podle zákona stále nelegální, policie ale letos protestující tolerovala.
"Policie se letos chovala velmi korektně. Já jsem včera měla transparent, že hodlám pochodu neonacistů zabránit, a policie mne nechala v klidu všude projít. To je proti loňsku úplně jiná situace, atmosféra se úplně změnila. To mne překvapilo a potěšilo," líčí Wetzelová.
Další protesty by mohly být už v sobotu
Zlom v přístupu policie a státu k pokojným demonstracím lidí je podle ní i v tom, že dříve policie oba tábory držela ve velké vzdálenosti od sebe. Lidé tak měli pocit, že neonacisté mají policejní ochranu.
"Být daleko od neonacistů nikdo nechce, to by nebyla blokáda. Letos jsme byli blízko, neonacisté nás slyšeli, co jsme na ně volali. To nás potěšilo. Lidé byli spokojení, že mohli něco udělat a v klidu vyjádřit svůj názor," vysvětluje Wetzelová.
Drážďany tak zřejmě našly recept, jak se s neonacisty v klidu vypořádat a zbavit se pověsti města, kde se koná největší pochod neonacistů v Evropě. "Na svých webových stránkách už neonacisté píší, jak je akce zklamala. Z toho máme velkou radost," líčí Wetzelová.
Další pochod neonacistů by mohl být už v sobotu, na kdy ho původně také ohlašovali (čtěte zde). Zda bude, ale zatím nikdo neví. Už nyní je jasné, že do ulic opět vyjdou tisíce jejich odpůrců. Podpoří je i lidé ze severu Čech.
"Když neonacisté pochodují ulicemi německých měst, je to něco vážného a bytostně se to týká i České republiky," říká Miroslav Brož z iniciativy V Ústí (neo)nacisty nechceme, jejíž členové do Drážďan pojedou také.
