Největší problémy s chudinskými čtvrtěmi mají města jižní polokoule. Nejhůř je postižená subsaharská Afrika. Ve slumech zde žije sedmdesát dva procent obyvatel měst, v některých státech je podíl téměř stoprocentní.
Podle Anny Tibaijukové, ředitelky Centra OSN pro lidská sídla (Habitat), jsou na tom obyvatelé slumů špatně ve dvojím ohledu: žijí v bídě a navíc se o to nikdo nestará. Pokud prý bohatý sever řeší otázku světové chudoby, zaměřuje se většinou na zemědělské oblasti.
"Bída venkova dlouho představovala tvář chudoby, ale městská chudoba může být stejně tak silná, dehumanizující a může stejně ohrožovat život," napsal generální tajemník OSN Kofi Annan v předmluvě ke zprávě Habitatu.
OSN upozorňuje, že život ve slumu neznamená jen špatné bydlení. Vládnou zde mnohem horší zdravotní a bezpečnostní podmínky, složitější je i přístup ke vzdělání.
BBC uvedla, že ve slumech jihoafrického Kapského města zemře dítě mladší pěti let pětkrát pravděpodobněji, než dítě z bohatší části města.
Studie z roku 2003 ukázala, že pětina dětí ze slumu z keňského Nairobi nemá přístup k základnímu vzdělání.
Cestou z bídy podle Tibaijukové není snižování počtu obyvatel ve městech. Urbanizace je podle ní nevratný proces a lidé přicházejí do měst pořád, ačkoli se v nich nemají lépe.
"Lidé se nestěhují do měst, protože se v nich budou mít lépe, ale protože očekávají, že se v nich budou mít lépe," citovala BBC Tibaijukovou.
Jedinou cestou, jak zlepšit situaci slumů a zabránit vznikání nových, je podle ředitelky Habitatu zlepšení infrastruktury.
