Kus žuly a mosazi uctívá oběti holokaustu, počet kamenů se zdvojnásobí

Dlažební kostka deset krát deset centimetrů a na jejím povrchu jméno a místo zavraždění. Tak vypadá netypické uctění obětí holokaustu v projektu Stolpersteine - Kameny zmizelých. V ulicích několika českých měst jich leží už asi 130. Letos se jejich počet zřejmě zdvojnásobí.

Když Američan Richard Pinard prochází ulicí 17. listopadu v pražském Josefově, zažívá smíšené pocity. Pracovník Rádia Svobodná Evropa tu na památku svých příbuzných nechal do dlažby vsadit dva kameny s mosazným povrchem. Drobným písmem jsou v nich vyrytá jména Evy Pollakové, sestřenice Pinardova pradědečka, a její matky Vilmy. První z nich zavraždili nacisté v Osvětimi, druhou v Terezíně.

Projekt Stolpersteine

Tvůrcem projektu je německý umělec Gunter Demnig. První kameny do dlažby vsadil v roce 1995 v Kolíně nad Rýnem a Berlíně ještě ilegálně. Posléze ale získal souhlas úřadů a Stolpersteine se během let rozšířil v Německu i dalších evropských státech. V současnosti lze "zakopnout" o více než 25 tisíc kamenů ve stovkách měst. Projekt se zaměřuje na památku všech obětí holokaustu - tedy i Romy či homosexuály, v Česku se zatím soustředí na Židy. 

Mezinárodní projekt Stolpersteine (v doslovném překladu "kameny k zakopnutí") má za cíl, aby osud obětí holokaustu neskončil v zapomnění. 

V Česku začalo Kameny zmizelých instalovat v říjnu 2008 několik mladých lidí pod hlavičkou České unie židovské mládeže. Loni v březnu pak kvůli tomu založili občanské sdružení Stolpersteine CZ. "Organizujeme to v Praze a pomáháme s tím lidem v dalších městech," říká předseda sdružení Aleš Hanek. 

Za dva a půl roku se položilo v Praze, Brně, Neratovicích, Kolíně a Ostravě kolem 130 kamenů. V červnu se nově pamětní dlaždice objeví v Teplicích či Olomouci, někde přibude další várka. "Jen v Praze to bude téměř 90. Počet je závislý na tom, kolik vybereme peněz. Celkově ale odhaduji, že počet kamenů zdvojnásobíme," tvrdí Hanek.

Kameny zmizelých se možná objeví i v dalších městech. Jednání o umístění mosazných kostek se vedou například v Mladé Boleslavi. "Setkal jsem se s občanským sdružením, které to dává dohromady, a domluvili jsme se, že připraví návrh projektu. Záleží na rozhodnutí rady a zastupitelstva, ale je to dobrá myšlenka a věřím, že to bude schváleno," říká boleslavský primátor Raduan Nwelati. 

Konkrétní osudy působí jinak než abstraktní čísla

Dlaždice se nachází vždy v posledním doloženém bydlišti oběti nacistů. Na každé je uvedené jméno, datum narození i zavraždění, včetně místa úmrtí.

PODÍVEJTE SE:

pamětní kameny v centru Prahy

Osudy jednotlivých obětí holokaustu tímto způsobem připomínají jejich přátelé, sousedi, běžní lidé, zejména však blízcí i vzdálení příbuzní, jako je zmiňovaný Richard Pinard. "Žiji tady skoro dvacet let a chtěl jsem více vědět o svých kořenech, navíc se tímto obdobím zabývám. Malý kámen sice nemůže vyjádřit celý život člověka, ale třeba si někdo při pohledu na něj uvědomí, že to byla velká tragédie a nemá se opakovat," přemítá historik Pinard, který v Praze nechal instalovat celkem čtyři kostky.

"Každá taková připomínka je velmi cenná. Když mluvíte o šesti milionech obětí, to jsou čísla, která si člověk nedokáže ani představit. Tady máte před sebou konkrétní osud a konkrétní osobu. Projekt se nám velice zamlouvá," říká Tomáš Kraus, tajemník Federace židovských obcí, která financovala položení některých kamenů. 

Položení kamenu předchází úřední kolečko

Kameny a jejich instalaci hradí sponzoři, radnice, někdy i sami příbuzní. "V Praze jsme tak zpočátku vybírali peníze, ale upustili jsme od toho, protože se nám zdálo eticky problematické, když si příbuzní platí za vzpomínku na někoho, koho zavraždili nacisté," podotýká Hanek.

Většinu nákladů tvoří výroba dlaždice (zhruba 2 300 korun) a její pokládání. Další výdaje jsou podle Hanka vzhledem k dobrovolnickému charakteru projektu zanedbatelné.

I když se projekt od poloviny 90. let značně rozrostl (viz rámeček), tým jeho tvůrce Guntera Demniga si uchovává hlavní slovo. Vyrábí všechny kostky podle jednoho vzoru a účastní se i ceremoniálů při jejich pokládání.

Instalaci kamene předchází dohledání přesných údajů v archivech a četná jednání s úřady. Například v Praze to schvalují magistrátní odbory správy majetku i památkářů, odbory dopravy příslušných městských částí či Technická správa komunikací. Vstřícnější prý bývají spíše menší města.

 "Je s tím hodně běhání, ale na konci jsou vždycky kameny v zemi," říká předseda sdružení.